Volnočasové aktivity v olomouci

Během studia medicíny je čas pro relaxaci velmi důležitým aspektem úspěchu. Vím, že plno mých spolužáků relaxuje, nejinak jsem na tom já. Je ale velmi důležité stanovit si čas pro odpočinek a ten zbytečně nepřetahovat, ale ani nezanedbávat. Já jsem zastáncem každodenního relaxu. Jediné, co je důležité, je umět si zorganizovat čas. Pořád to omílám dokola, ale je to ryzí fakt. Kdo si neumí rozvrhnout týden, nemůže se divit, že není čas na nic jiného než na učení (a to je povětšinou chaotické).

Všichni samozřejmě známe pozitivní účinky odpočinku. Je ale potřeba jej rozdělit na aktivní a pasivní. Podle jednoho pořekadla by člověk duševně pracující (v našem případě studující) měl odpočívat při fyzické aktivitě a naopak takový dělník by si měl po práci zahrát třeba na klavír, či se začíst do krásné literatury. No nevím. Adept medicíny, který v životě nepřičichnul ke sportu a svůj volný čas tráví u kompu/s přítelem-kyní/přáteli/kulturně bude horkotěžko nadšeným in-linestou (bruslařem) či vytrvalým běžcem. Výjimka potvrzuje pravidlo. Anebo snad pod výhružkou lékařovou, ale jinak těžko. Myslím, že bude stačit držet se osvědčeného pravidla – dělej to, co tě baví.

Já, jakožto nadšený sportovec vyznávající mnoho odvětví sportu (a to hlavně kvůli celoživotnímu boji proti nadváze), dávám přednost aktivnímu relaxu. Nejinak tomu je i v Olomouci a právě z tohoto důvodu dal jsem vzniknout tomuto článku. Olomouc je skvělé město. Každý, kdo se v tomto studentském městě zdrží něco déle, zjistí, že prakticky všude nalezne cyklostezky a většina parků je jimi úplně prošpikována. Na kole se dá dostat opravdu všude a hlavně – velice rychle. Pokud budete mít, vy sportovně založení, možnost vzít si s sebou kolo, neváhejte.

In-line bruslení

V letním semestru se mně podařilo dotáhnout na privát kolečkové brusle a ty také několikrát (hodněkrát) pořádně prohnat. Nejvíce jsem si zalíbil dvě trasy - Flora a bruslařský okruh za kolejemi E. Rošického.

První z nich se nachází kousek od náměstí Hrdinů – zastávka Výstaviště Flora. V podstatě se krouží pořád dokola, délka okruhu cca 950 metrů. Zhruba od poloviny dubna se začíná Flora plnit bruslaři, kterých v podvečerních hodinách potkáte mraky. Do toho maminky s kočárky, občasní cyklisti a běžci. Flora má ale své kouzlo, nádherně naaranžované květiny (z mnoha například růže rozličných barev, petrklíče, macešky, tulipány, …), příjemné posezení v restauraci Fontána a v neposlední řadě plno laviček svádějících k odpočinku, lemujících hlavní chodník. Když už člověku dochází síly, není vůbec od věci lehnout si pod koruny stromů do trávy a jen tak čerpat novou energii. Kolikrát se mi stalo, že jsem šel kolem, v batohu pouze Čihák a anatomický plášť, tak jsem jej roztáhnul na trávu, pod hlavu Anatomii 1 (2 nebo 3) a odpočíval.

Druhý okruh je mnohem delší, záživnější, ale poněkud vzdálenější od centra. Nicméně na Olomouci je krásné právě to, že kamkoliv člověk chce, tam se dostane pěšky a rychle. Zmíněná in-line stezka se nachází v lokalitě zvané Hejčínské louky a já preferuji přístup od kolejí E. Rošického, kde nasadím brusle a podél potoka se během pěti minut dostanu na začátek okruhu. Celková délka je něco málo přes tři kilometry a vzhledem k tomu, že okruh byl vybudován koncem minulých prázdnin, tak povrch je senzační, na brusle úplně ideální.

Běh

Minimálně stejně jako bruslení mám rád vytrvalostní běh (nebo spíše jogging). Hlavně pro vyplavené endorfiny a ten pocit „po“, když člověk vleze do sprchy. Velkou předností běhání je skutečnost, že může být mokro, může být sníh, v podstatě tedy na počasí nezáleží a vy přesto můžete jít běhat. Co jsem v Olomouci, tak jsem naběhal kolem 200 kilometrů, což není žádná sláva, ale ani ostuda – minimálně na medika! Má oblíbená trasa vede od Flory a Smetanových sadů přes Tržnici do Bezručových sadů a zpátky (což je civilnější verze).  Délka cca 4-5km.

Raději ale běhám druhou trasu (v délce 9 km), která vede od fakulty (školy) dolů, po Foerstrově, mezi paneláky po Dělnické a Letců až ke kolejím Neředín a od tama podél letiště ke squatu, stanovišti letecké záchranné služby, podél hřbitova na rozhraní Tabulový vrch/ Nová ulice. Profil trasy je mírný, zpočátku z kopce, pak rovinka, stoupání až ke kolejím Neředín a pak opět rovinka. První půlka je po asfaltu, druhá půlka po „polňačce“. Výhodou je klid a relativně málo lidí (a samozřejmě je to něco jiného než neustálý tvrdý asfalt).

Plavání

V zimním semestru jsme hojně se spolužáky navštěvovali krytý bazén na ulici Legionářská. Délka padesát metrů, šířka dvacet. Ceny jsou mírné – cca 50,- na hodinu pro studenta. Jistou nevýhodou je skutečnost, že většinou se plave na šířku a to vzhledem k velké vytíženosti ostatních aktivit. Není náhodou, když uvidíte trénink akvabel či kajakářský trénink. Naopak výhodou jsou skokanské věže 2,3,5 a 10 metrů. A pokud trošku slušně poprosíte plavčíka, tak vás při uzávěrce pustí skočit si. A samozřejmě 77 metrů dlouhý tobogán, který je v ceně! Nesmím ještě zapomenout na whirpool, což je vyhřívaná vana.

Krytý plavecký bazén jsme několikrát vystřídali aquaparkem. Ten se nachází na Nové ulici, za nákupním centrem. Výhodná je středeční akce pro studenty, kdy za 1,5 hodiny se platí pouze kolem 70,- plus 100,- jako záloha na zámek. Aquapark nabízí plno atrakcí, krom dvou tobogánů (z nichž jeden je Super Bowl), je k dispozici masážní bazén, whirpool, dětská skluzavka, tepidarium a parní lázeň. Jako třešnička na dortu je možnost vyplavat otvorem zevnitř ven. Hlavně v zimě večer je krása plavat v horké vodě venku, když je teplota okolního vzduchu hluboko pod bodem mrazu. Aquapark rozhodně doporučuji.

Posilovna – fitness

Aby bylo tělu učiněno za dost, je potřeba posílit muskulaturu. A proto jsem pravidelně chodil do posilovny. V zimním semestru jsem si vyhlédnul Help fitness club na ul. Dolní Hejčínská 36, poblíž Androva stadionu a NH hotels. Rozhodl jsem se tak kvůli ceně – 45,- na hodinu. Posilovna je opravdu hodně malá a co se týče náčiní je velmi podprůměrná. Kdo je zvyklý na základní víceklubé cviky jako jsou dřepy, MT, benč, bude zklamán. Maximálně benč a ještě hodně omezený. Strojů je pár k dispozici, ale žádná sláva. Škoda, že jsem dík své lenosti nepřešel hned jinam.

V letním semestru jsem si vyhlédl mě bližší Relax sports od Pavla Jablonského na ulici Jánského poblíž Alberta. Tato posilovna v sobě snoubí základní nejdůležitější náčiní společně s profesionálními stroji na zpevnění a vybudování všech svalových partií. Cena pro studenty 50,- bez omezení! Mě osobně nejvíc nadchlo náčiní na mrtvý tah a dřep a samozřejmě stroje, konkrétně na zpevnění ramen a zad. Na rozehřátí mají v posilovně koutek, v němž si můžete zašlapat na dvou stepperech, dvou rotopedech a dvou běžících pásech. Po tvrdém tréninku je potřeba se osprchovat. K tomu slouží luxusní šatny se sprchami, přičemž v nich hraje jako kulisa metr a půl velká plazma. Prostě ráj.

Když nad tím článkem tak uvažuji, tak mám dojem, že jsem tomu učení přes rok zas až tak moc nedal.:D