Lékařská psychologie

    Lékařská psychologie byla pro mě jeden z nejzáživnějších předmětů, které jsem zatím na lékařské fakultě absolvoval. Je dvousemestrální. My, nynější třeťáci jsme se s ní prvně setkali v zimním semestru, ale díky změně sylabu budou mít tu čest studenti již o rok dříve - tedy v druhém ročníku.

    Výuka probíhala oba semestry na psychiatrické klinice pod vedením primářky MUDr. Ticháčkové a psycholožek Mgr. Cakirpaloglu a PhDr. Kasalové. Zejména paní primářka na mě udělala vynikající dojem svým pojetím výuky a specifickým projevem, z něhož mám pocit, že odvádí svou práci kvalitně a na vysoké úrovni. Podle mého názoru jí to i baví, což hodnotím velice kladně. Také obě psycholožky vedly výuku velmi dobře a se zaujetím. Myslím si, že spoustu z nás dokázaly vtáhnout do problematiky psyché a možná že v několika z nás zasely semínka budoucí profesní dráhy. Kdo ví.

    V prvním semestru jsme se učili, jak správně komunikovat s různými typy pacientů, ukazovali jsme si různé druhy psychotestů, nacvičovali přístup k problémovým pacientům… V letním semestru jsme se seznamovali s psychoterapiemi. Kupříkladu Gestalt terapie, rodinná terapie, Rogersovská psychoterapie… Moc rád budu vzpomínat na terapii, kdy jsme se měli vtělit do zvířete a prožívat jeho pocity. Poté měli o svých prožitcích někteří náhodně zvolení jedinci vyprávět. Většinou šlo o psy, lvy, kočky. Jsem moc rád, že jsem tím vyvoleným nebyl já, protože mým zvířetem bylo klíště:D

    Měl jsem to štěstí, že naši výuku během letňáku navštívili tři pacienti s úzkostnou poruchou. Vyprávěli nám své příběhy a problémy, s nimiž se během života potýkali a potýkají. Poté jsme jim mohli pokládat dotazy. Přišlo mi, že u každého z nich byl nějaký traumatický zážitek, který spustil jejich nemoc. Většinou šlo o dlouhodobý stres, fyzické či psychické násilí a nízké sebevědomí. Tuto "praktickou" výuku hodnotím pozitivně, protože jen tak se lze (alespoň z rychlíku) dostat pod kůži skutečné praxi. Menší úzkost pak postihla i mě, neboť mi přišlo, že spoustou příznaků trpím sám.

    Zápočet v zimě byl udělen za řádnou 100% docházku. Nutno podotknout, že se v tomto případě docházka moc nesledovala, takže případným lajdákům byla absence prominuta, popřípadě se sami dopsali do docházkové listiny.

    Zápočet v letním semestru obnášel mimo 100% docházku vytvoření prezentace či eseje na jedno ze zkušebních témat. Celkem jich je 55 a podmínky byly směšné - prezentace o třech slidech, či kraťoučká esej na jednu stránku. Pohodička. Ve stejném duchu pak probíhala i zkouška (podle motta MUDr. Ticháčkové: "nač se stresovat zkouškou z psychologie, když jsou v létě mnohem těžší zkoušky"), kterou jsem absolvoval 3.4. Ačkoliv jsou v sylabu uvedeny tři zkušební okruhy, examinátorka, paní primářka, byla shovívavá a každý si tahal pouze otázky dvě. Mimo to jsme ani nedostali papír na přípravu a odpovídali jsme v podstatě z hlavy. Příjemné bylo, že stačilo řici pár vět ke každé otázce a áčko bylo v kapse. Mé zkoušení trvalo asi 64 sekund, nicméně našli se i rekordmani pod 45 vteřin. Šlo by to i rychleji, ale jen samotné zapsání zkoušky do indexu zabralo paní Ticháčkové minimálně půlminutu.

    Přesto přese všechno by bylo záhodno doporučit ke zkoušce alespoň přečíst skripta, na něž odkazuji pod článkem. Minimálně informativní hodnotu mají a jsou napsána povětšinou čtivě. Častokrát jde o věci, o kterých je známo všeobecné povědomí, ale psychologickou terminologií jsou roztažené ad absurdum.

    Mé úplně první áčko na této škole mám v indexu a těším se na neméně stejně náročné zkoušky z patologické fyziologie a patologie. Viva la zkouškové, viva la třetí ročník (pozn. sarkasmus, sarkasmus, sarkasmus!!!:)

    Své pocity z psychologie shrnuji do jednoho slova - vynikající. Vynikající personál, vynikající výuka, vynikající zápočet a vynikající zkouška.