Pediatrie

    Má letošní druhá státnice byla z pediatrie. Jak jsem zmínil jinde, jsme první ročník, který během páťáku absolvuje dvě státní rigorózní zkoušky - z pediatrie a trojboje (sociální lékařství, epidemiologie a právo). Myslím si, že je to přínosná změna, především pro nás, mediky. Letos si odbydeme dvě riga a příští rok už jenom zbývající tři. Když srovnám situaci v Ostravě, Hradci či Praze, kde mají všech pět státnic v šesťáku, domnívám se, že vycházíme ze všech fakult nejlépe. Mám kamarádku, nyní již paní doktorku, která studovala v Hradci a velice dobře si pamatuji, jak si mně po zdárném absolutoriu stěžovala, že je totálně vyčerpaná. Nedivím se. Státnice totiž vyžaduje dlouhodobou přípravu a vědomí, že se jedná o jednu z největších a nejtěžších zkoušek na škole, také moc nepřidá na náladě. Nebuďme ale pesimističtí, minimálně u nás v Olomouci jsem se zatím setkal s převážně příjemnými examinátory a nemám pocit, že by kdokoliv chtěl kohokoliv vyhodit.

    Státnice z dětského se odehrává, jak jinak, v budově pediatrie. Konkrétně příprava probíhá u paní sekretářky a samotná zkouška pak ve sluníčku, což je denní místnost, kde si malí pacienti hrají, či podstupují různé terapie. Zkušební komise jsou dvě. První z nich je v čele s panem profesorem Mihálem, druhá pak s paní profesorkou Pospíšilovou z hemato-onkoly. Oba jsou velmi milí a při konečném hodnocení mírní. Nemají zájem vyhazovat, ale samozřejmě přehled vyžadují.

    V prvním případě za nás platilo (platí), že si student může z trojkombinace otázek zvolit dvě, o kterých bude vykládat a tu třetí nemusí. Tato maličká výhoda je vykompenzována kratší přípravou na potítku, ale myslím si, že jde o velmi strategický prvek, s nímž se dá dobře operovat za předpokladu, že student tápe a otázku pořádně neumí. Zároveň je výhodná možnost začínat s otázkami v libovolném pořadí. To znamená, že pokud zkoušený začne zostra a s dostatečnou dávkou sebevědomí, je možné, že velmi rychle bude požádán o pokračování další otázkou a tím pádem může mít celkem rychle vše za sebou. Pokud ale student neví a plácá se v kruzích, je nebezpečí zabřednutí do témat, která jsou na hony vzdálená původní otázce, a tedy může celkem rychle dojít komise k poznání, že zkoušený toho moc neví. Proto doporučuji držet se hlavní linie a zbytečně nezabíhat do podrobností.

    Druhá komise v čele s paní profesorkou Pospíšilovou vyžaduje otázky tři, na oplátku dopřává studentovi delší časovou dotaci na přípravu - asi půl hodiny. Tato varianta jeví se mně horší, neb ačkoliv jsou trojkombinace namíchány celkem stravitelně, tu a tam se objeví otázky, které nechceš. Mně se stalo právě toto a živen falešnou nadějí, že mně budou stačit otázky dvě, těžce jsem pohořel u třetí otázky (vaskulitidy) a týmž pádem mně byly navrženy dvě varianty - buď si rigo zopakuji, nebo se pokusím odpovědět na otázku čtvrtou, z fleku, bez přípravy. No, dlouho jsem zvažoval, neboť třetí otázka mě zcela zneškodnila a necítil jsem se. Přesto jsem to zkusil a štěstí stálo (opět) při mně. Státnici jsem zvládl za lidovku, ale byly to galeje vážení. Z příjemné a pohodové státnice se rukou osudu stalo drama se šťastným koncem. Díkybohu!

    Závěrem chci všechny čtenáře uklidnit, protože takovéto "fiasko" jsem v den zkoušky zažil pouze já, všichni ostatní spolužáci byli šikovní a zvládli to na velmi dobrou známku. Nevím, kde se stala chyba, neboť jsem se připravoval (dle mého názoru) dostatečnou dobu - tři týdny čistého času a týden na zopakování při škole. Divné mi bylo už to, že jsem se před zkouškou velice dobře vyspal a to u mě nebývá zvykem. Krom toho jsem měl ještě dopoledne školu a až po výuce jsem se odebral na zmíněnou státnici, což je už samo o sobě dost sadomasochistické. Po bitvě každý generál - státnici mám za sebou, teď se cítím o mnoho lépe a můžu si říct, že už to bude opět a zase jenom lepší.;)

    Na dětské se těšte - není se čeho bát - opravdu:)