Urologie

    "Doufám, že nejste tak blbí jako vaši kolegové z předešlého bloku a neplánujete nikdo rigo z dětského během vaší stáže u nás". Takto přibližně jsme byli přivítáni první den naší třítýdenní stáže na urologii. A kým jiným než samotným panem přednostou Študentem. Námitky, že to nejsme my, kdo určuje řádné termíny ze státnic, nebyly brány v potaz, pan docent si myslel něco jiného a tak nám to dal za předešlou skupinku pěkně "sežrat". Ano, celkem hukot hned takhle zpočátku. A po tomto promlouvání do našich duší úvodní test s hlasovacími krabičkami (který nikdo nesplnil) a ještě doplňující komentář a přednáška pana doktora Vidláře trvající skoro až do oběda. Organizací výuky, jejíž smysl tkví v lovení bobříků (= sbírání razítek a podpisů za jednotlivé výkony), jsme skončili první z celkem jedenácti stážových dnů.

    Nic naplat, urola bude tvrdá. Takový jsem měl zpočátku dojem, posléze jsem si uvědomil, že zas taková hrůza to nebyla, klíčové bylo totiž pochopit systém a pak už to nějak šlo.

    Ráno se začíná na sedm (vrrr) na oddělení, na něž je každý z mediků dle svého přání přidělen, probíhá ranní vizita s lékařem, který je takovým "patronem" a měl by být k dispozici, když se objeví nějaký problém, či by byla potřeba konzultace. Já narazil na pana doktora Krále se sexy knírkem. Je možné, že dnes jej má už dole, protože naše stáž probíhala během měsíce listopadu, jenž je znám jako měsíc karcinomu prostaty a tento je připomínán knírky, které si mužské pokolení celý měsíc neholí (tato akce se jmenuje Movember:). Za sebe i své kolegy mohu s upřímností mně vlastní přiznat, že dr. Král byl fajn, sice nám všem minimálně třikrát vracel přijímací a propouštěcí zprávy (jež je nutno vypracovat jakožto součást praktické zkoušky, jenž mimo jiné ještě obsahuje prezentaci pacienta před zkušební komisí a kolegy studenty na konci bloku), ale něco nás naučil a to se cení (opravdu skutečně moc:).

    Po vizitě následoval sedánek v knihovně urologie, kterou najdete ve Franzi Josefovi ve druhém podlaží a od osmi hodin do jedenácti sbírání "bobříků". Mezi absolvované úkony patřila kromě základního fyzikálního vyšetření a vyšetření per rectum asistence u šesti (číslem 6) operací - dvou robotických, dvou otevřených a dvou endoskopických. Zde výtka pro vedení - z kapacitních důvodů (kdy nás bylo ve skupině celkem 29), nebylo fyzicky možné, abychom se všichni během dopoledne prostřídali u operací. Mně se to díkybohu podařilo, ale vím o dosti případů, kdy si spolužáci vjeli do vlasů právě z toho důvodu, že nebyla místa na operačních sálech. Kor, když se robotem operovalo pouze v pondělí a pátek. Přesto jsme to nějak zvládli a nevím o moc případech, kdy by se řešily takovéto potíže. Pouze se stávalo zvykem všude čekat a vtírat se. Možná to byl pouze můj pocit, ale kolikrát mi bylo nepříjemné cpát se lékařům do vyšetřoven a následně očekávat, popřípadě požadovat páně doktorovo razítko či podpis do stážové karty.

    Výkony, kteréžto patří do umění urologického, nebyly častokrát kdovíjak chutné, dobře si vzpomínám na TRUS (transrektální ultrasonografie), kdy se přes pacientův konečník prohlíží prostata a případně se odebírají vzorky na histologii pomocí přístroje, který vzdáleně připomíná samostříl s trigger systémem. Anebo na transuretrální sonografii, kdy se přes močovou trubici kouká do močového měchýře a následně se v něm dělají rozličné výkony (třeba resekce prostaty). Zcela zřetelně vidím kolegyni lékařku, kterážto bez sebemenšího zacuknutí byť jediného svalu v obličeji zavádí cystoskop přes mužský úd až někam do močáku a pak při tom samém výkonu kolegu lékaře, kterýžto tu samou práci dělá mnohem, mnohem jemnocitněji. Holt, kdo ho tam dole nemá, tak se nikdy nemůže vcítit do pacientovy kůže…:) Ještě dlouho mě budou strašit ty velké přístroje, které prolezou uretrou, protože by mě nikdy nenapadlo, jak moc jde tato nezbytně nutná součást našeho urogenitálního systému roztáhnout: D.

    Poslední týden je studijní a to je fajn. Do školy se jde pouze v pondělí, kdy probíhá prezentace pacienta před komisí složenou ze zkoušejících - examinátorů, docenta Báni a dr. Černého. A samozřejmě nás, kteří jsme si tak mohli své prezentace porovnávat. Jistou dobu to bylo fajn, ale když jsme slyšeli o karcinomu prostaty po stodevadesátédeváté, tak už to bylo tak nějak ubíjející…:) Ale přežili jsme to. Zapomněl jsem na výstupní test, tento probíhal hned ráno za přítomnosti přísného examinátora, doktora Grepla, kterýžto zkoušívá ve čtvrtky. Test byl na stejný princip jako úvodní, nyní se povedlo napsat test všem:) no a pak hurá zápočet. Znova uvádím, že pro úspěšné obdržení zápočtu je nutná schválená dokumentace zastupujícím lékařem, mám na mysli přijímací a propouštěcí zprávu pacienta, kterého si každý vybírá sám a každý musí mít pouze svého jednoho.

    Zkoušku jsme absolvovali ve čtvrtek a v pátek. Já šel až v pátek k panu doktorovi Černému - byl fajn a se zkouškou jsem neměl problém. Otázek je celkem 21 a zkoušení probíhá stylem kazuistik - examinátor se ptá spíše prakticky a čeká od zkoušeného diagnózu a postup léčby. Tak to má být. Zkoušku jsme zvládli všichni a tím pádem jsme mohli celý tento třítýdenní blok uzavřít oslavou na náměstí s kelímkem dobrého olomouckého punče :).

Urologii si užijete:)

PS. Diagnostikoval jsem si imperativní mikci:)

EDIT: po našem bloku bylo upuštěno od úvodního a závěrečného testu, nejspíš pro jejich neefektivitu:)