Trojboj

    Státní rigorózní zkouška, zkráceně státnice, z trojboje je jednou z pěti "závěrečných zkoušek", které nás/Vás na medicíně čekají. My měli to „štěstí“, že jsme byli první experimentální ročník, jenž absolvoval toto rigo již v pátém ročníku, jelikož před námi se tak dělo až v roce posledním, tedy šestém

    Tuto svou první státnici jsem absolvoval nedávno, nicméně vzpomínky jsou stále živé a velmi autentické. Přece jenom se jedná o trochu větší zkoušku, a přestože zkoušející pomáhají a valná většina examinátorů má zájem na úspěšném absolvování riga všech přítomných, stejně hrají velkou roli nervy, štěstí a dostatečná příprava (krom studia také odpočinek, dostatečná suplementace a podpora rodiny a nejbližších).

    Já přípravě věnoval tři týdny čistého času, učení jsem si rozvrhl celkem rozvláčně, vždy jsem si projel jeden předmět a až poté další. Denně jsem zvládnul asi deset až patnáct otázek a čas jsem si samozřejmě vyhradil i na dostatečné repeté. Nemám pocit, že bych něco významně podcenil či nějakou pasáž přeskočil, přesto uznávám, že epidemiologická metodologie není mým oblíbeným tématem (likelihood ratio etc.).

    Před dnem D je nutno domluvit se s kolegy na rozvržení zásobování občerstvením, tedy chlebíčky, buchtami, koláči, frgály, minerálkami, vodami a tak dále. Je to na Vás, tak zkuste vymyslet či upéct něco dobrého, vždyť jde o jednu z posledních zkoušek na naší milované Alma mater!

    Organizace inkriminovaného dne probíhala zhruba takto: začátek kolem sedmé hodiny, někdo už byl na místě dříve a tak se stalo, že první tři zasedli do lavic a mohli se připravovat. Na přípravu je dostatek času, podle pořadí od zhruba tři čtvrtě hodiny až po tři hodiny. Ti poslední samozřejmě čekali nejdéle. Já byl zhruba v polovině a na řadu jsem se dostal kolem hodiny desáté, zkoušen jsem byl dobrých pětadvacet minut, ovšem to jsem byl jedním z těch rychlejších, někteří se u komise potili skoro tři čtvrtě hodiny.

    Samotné zkoušení předchází losování otázek, kterýchžto je celkem šest - tři z epidemiologie, dvě ze sociálního lékařství a jedna z práva. Celkem záběr. Po kvalitní přípravě usedáte před sedmičlennou komisi, jejíž členové v průběhu dne různě odcházejí a zase přicházejí. Nejprve tedy usedáte před examinátory - epidemiology - těm vyprávíte vše, co jste se naučili a oni se buď doptávají anebo povídají sami. Nicméně chtějí slyšet především Vás a proto nemlčte, ale mluvte. Ideálně k věci. Po zahřívacím kole si sedáte o židličku doprava, před zkoušejícího ze sociálního lékařství a pokračujete v krasojízdě. Po druhém kole se posunujete opět o židličku doprava, tentokrát před zkoušejícího lékařského práva. Pokud se dostanete až sem, je velmi malá pravděpodobnost, že byste byli vyhozeni, zde už je vše téměř hotovo. Po usnesení zkušební komise odcházíte a čekáte na své kolegy, kteří to mají ještě před sebou. Po posledním z nich čekáte na rozhodnutí examinátorů o výsledných známkách a po zavolání do zkušební místnosti čekáte na závěrečný verdikt.

    Mně otázky sedly a proto jsem dostal pěknou známku, nicméně komise se shodla na celé škále známek. Zaplaťpánbů na našem termínu nebyl nikdo vyhozen, nicméně o den později byli vyhozeni tři kolegové a následující týden, při zkoušení šesťáků dokonce v jeden termín propadlo celých pět budoucích lékařů z deseti. To je celkem hrozivé číslo.

    Celý den byl vskutku zajímavou zkušeností a s postupem času si člověk uvědomuje, že se v podstatě jedná o takové první malé loučení s fakultou, která z nás má udělat "rádoby lékaře". No uvidíme!:)