Vnitřní lékařství 3

    O interně se napovídalo a napsalo už dosti řádků. V pátém ročníku se s internou setkáte samozřejmě také a to především s "trojkou". V zimním i letním semestru je časová dotace vždy dvoutýdenní s klasickým rozvrhem - ráno přednáška/seminář, poté praktická výuka a závěrem dne opět seminář. Celkem je nutno absolvovat všech deset praktických cvičení a je možné chybět cca na třech čtyřech seminářích.

    V zimě je předmět ukončen dílčí zkoušku z interny, takzvanou předstátnicovou internou, kdy si vybíráte, zda chcete tuto zkoušku skládat na interně první či třetí. Předem mého popisu uvádím, že jsem byl na jedničce u doktora Václavíka a nemůžu si stěžovat; byl hodný, mírný a chtěl opravdu to nejpodstatnější. Abych byl ještě přesnější, nesmím nezmínit skutečnost, že zkouška se skládá ze tří částí - teoretické, kdy odpovídáte na tři otázky a poznávací - nejprve se snažíte určit, co vidíte na EKG záznamu - a konečně - koukáte na prostý snímek a snažíte si tipnout diagnózu. Toť vše, pohoda jahoda to není, ale nikdo Vám za minelu hlavu neutrhne. Traduje se, že z této interny se nevyhazuje, ale to neznamená, že jí medici podceňují. Většina z nás se učila kolem jednoho měsíce a nebudu daleko od pravdy, když si troufnu tvrdit, že právě interna byla letos nejobsáhlejší zkouškou. Opět ale dodávám, že examinátoři jsou velmi mírní a jsou s to přehlédnout nejeden zádrhel či zaškobrtnutí. Pokud chyb totiž není nadmíru, tak se nic moc neděje. Ale i tak je radno internu nepodceňovat, neboť se jedná o státnicový předmět, který během šesťáku bude mít opět něco kolem osmi stážových týdnů. Je fajn, že půlku je nutno odchodit v Olomouci a zbytek ve smluvní nemocnici, takže záleží jen na Vás, kam Vás srdce táhne:)

    Zimní interna se dotýká především hematologie a nefrologie, zatímco letní spíše revmatologie a endokrinologie. Nezapomenutelné jsou přednášky pana docenta Fryšáka a náročné a velmi obsáhlé semináře pana profesora Ščudly. Oba velmi sympatičtí pánové s mamutí pamětí a znalostmi. Nejinak na tom jsou i ostatní lékaři, a ačkoliv hodně z nás interna nepříliš uchvátila, tak i přesto lze říci, že výuka utekla celkem rychle a to především díky praktikům, ježto byly mnohokrát velmi přínosné (záleželo na tom, kdo se nám věnoval samozřejmě).

    Na zkoušku jsem šel pozdě - až v půlce letního semestru a učil jsem se z Klenera. Nebyl jsem jediný, ale myslím si, že velká většina se šprtala z Češky, který dostačoval.