V 5/6 třeťáku
Najít si ve třetím ročníku chvilku čas není zas až takový problém. Ten nastává v okamžiku, kdy zjišťujeme při neustálých zkoušeních / testech / prověrkách / písemkách, že absolutně nestíháme, nevíme na co se nás zkoušející či test ptá, jsme jednoduše v loji. Nechci v žádném případě házet všechny spolužáky do jednoho pytle, zajisté se najdou jedinci, kteří toho mnoho ví a také tomu mnohé obětují, ale věřím, že nejsem sám, když řeknu, že to prostě tak úplně nedávám. Kvanta učiva pomalu, ale jistě drtí všechny struktury mé tělesné schránky a životní styl, který vedu, mi také příliš nepřidává. Zkrátka a dobře třetí ročník je "hustej".
Pokud jsme si stěžovali v zimním semestru, že je toho hodně do patologie a testy z patfyz jsou "jak kdy" - jednou v pohodě, podruhé na houby, a k tomu mikra, tak teď je toho asi desetkrát tolik. V patole se každý týden probere velký objem informací se spoustou pojmů, které se těžko čtou, natož vyslovují, v patfyz sice dává většina nových znalostí určitou souvislost, ale zase ty testy... Ty jsou opravdu náročné. Ano, opět to je tak, že jedna skupina má totálně easy variantu, ale už třeba ta další, co následuje, má úplného smrťáka. Navíc v zimě jsme měli alespoň tu výhodu, že nám psal MUDr. Dobiaš rozsah učiva k testu, ale teď, po jisté intervenci, svůj vstřícný krok vzal zpět a my víme holé nic. Takže příprava na test je taková, že buď se člověk našprtá nazpaměť Nečase a doufá, že bude mít štěstí na lehkou variantu nebo projede Nečase a e-learning anebo se na Nečase vykvákne a drtí pouze e-learning. Nejlepší na tom všem je, že některé lehčí testy jsou pouze z Nečase a jiné zase jenom z e-learningu anebo z obojího. Babo raď. První test na ledviny byl výsměchem - v některých skupinách uspěli pouze jedinci. Častokrát měli někteří nešťastníci i pod 30%. Druhý test byl o poznání lepší - kéž by to tak pokračovalo.
Shodou náhod probíhalo testování/zkoušení v první polovině letního semestru z patfyz a patoly ve stejné týdny, takže někteří vyvolení psali jeden den patfyz a další den zkoušení z patoly. Abych nezapomněl na třešničku na dortu - farmu - tam se píše celkem sedm testů - je zde potřeba taky věnovat nějaký čas ke studiu. Kor, když jsme už najeli na farmakoterapii sympatomimetik/sympatolytik a parasympatomimetik/-lytik. Názvy, které nesou jednotlivé látky, bych nepřál znát nikomu, jelikož jejich zapamatovatelnost se limitně blíží nule. Do toho je potřeba ke každé látce znát její indikaci, ke každé skupině její nežádoucí účinky a kontraindikace a můžeme si rovnou říct, že tohle bude teprve švanda našrotit se ke zkoušce. Zaplaťpánbůh za skvěle napsaná skripta k obecné farmakologii samotným panem docentem Urbánkem. Zažít ho (ať už na přednášce nebo cviku) stojí za to. Vím, o čem mluvím, těšte se mlaďoši:)
Takže abych v této změti textu vytvořil nějaké repeté -
- patola: zkoušení (testy) co tři týdny
- patfyz: testy co tři týdny
- farma: testy jak kdy (ob týden, každý týden, ob dva týdny, ...)
Nezmínil jsem se o imunole, psychologii, vnitřním lékařství a komunikaci s pacientem v praxi.
Imunologie je pouze třítýdenní záležitostí (na rozdíl od zubařů, ježto mají tento předmět celý semestr - je očividné, komu stačí krátká nalejvárna a kdo potřebuje celý semestr:P) a dle mého názoru se jedná o předmět, který nijak zásadně neovlivní letní program třetího ročníku. Obecně vzato se dá říci, že v každé "pětihodinovce" se probírá něco jiného. Napoprvé to je teorie, podruhé se chodí na praktickou výuku do dostavby TÚ a nakonec klinická imunologie s paní MUDr. Braunovou PhD.. Tu jsem si moc oblíbil, i když kolují mezi staršími mediky i zubaři pověsti, že zdeptala nejednoho chlapce (a nejednu dívku) svou přímočarostí a důsledností. Vyžaduje absolutní koncentraci při svém výkladu, a kdo se jí znelíbí, toho pěkně potrápí.
Nakonec jsme dostali zápočet (který je pouze za 100% účast na všech třech cvičeních) a tím tento předmět prozatím skončil. Uvidíme, co zkouška. Nerad bych opomněl zmínit pana Mgr. Křupku PhD., který byl taky moc fajn a jeho přednáška na MediCafé patřila mezi jedny z nejlepších.
Psychologii jsem popsal v samostatném článku, který pojednává jak o průběhu studia, tak o zkoušce. Dá se říci, že psychologie patří mezi mé nejoblíbenější předměty vůbec.
Vnitřní lékařství je stále stejné. Probíhá opět na druhé interně, přednáší povětšinou stejní lékaři, každý týden jiné potíže GITu a po semináři trvajícím zhruba hodinu následuje stáž. Má druhá skupina měla veliké štěstí, neboť z proběhlých devíti stáží jsme měli asi šestkrát paní MUDr. Loykovou, stejně tak první skupina, kterou doposud vede pořád MUDr. et Mgr. Vrzalová. Menší problém týkající se odpolední výuky je ten, že se již neprovádí endoskopická vyšetření v takové míře jako ráno, takže ranní skupina je v tomto případě ve výhodě.
Chtěl bych být při hodnocení vnitřního lékařství co nejvíce objektivní, ale vzhledem k faktu, že jsem na dvojce už třetí semestr, neumím se přenést přes pocit, že už toho bylo dost a rád bych vyzkoušel třeba jedničku nebo trojku.
Komunikace s pacientem v praxi je pouze dvakrát a zatím jsem nepřišel na význam tohoto subjektu. Trvá cca dvě hodiny čistého času a probíhá v dostavbě TÚ pod vedením praktického lékaře Foltýna a paní, jejíž jméno si nepamatuji, ale nosí titul PhDr. tuším.
Přednášky jsou ve stejném duchu jako v zimě, doporučuji Urbánkovy z farmakologie a Veselého z patfyz. Teď je ovšem pan profesor někde v zahraničí, takže tyto přednášky vedou MUDr. Dostálová s MUDr. Riegerovou.
Je potřeba znova říci, že třetí ročník je náročný. A zlomový. A ještě jednou náročný. Spousta spolužáků nemá mikru ze zimy a představa letního trojboje je děsivá. I samotné dvě zkoušky patola/patfyz mi nahánějí husí kůži. Nemůžu se zbavit pocitu, že je toho prostě strašně moc a nedá se to všechno naučit. Prostě to nejde. Je toho tak strašně moc, že by klidně mohla být patola 4-semestrální. Vždyť v patole je přes 200 zkušebních otázek! Velikým štěstím je, že vyučující z patologie jsou hodně vstřícní a častokrát na nás berou ohled, i když jsou často jejich požadavky nad naše schopnosti. Uvidíme, jak budou probíhat zkoušky. Jedno vím jistě - chci to zvládnout a jít dál, na kliniku. Možná, že tomu budu muset znova obětovat celé prázdniny, stejně jako loni i předloni. Ale až to bude v indexu - to bude něco. Myslím, že si hodně zhluboka oddechnu, možná tak moc, že snížím svůj RV (reziduální objem plic) na nulu:D
Ano, tahle škola je řehole. Vědět v prváku, co nás čeká, jinak bych se koukal na své starší kolegy. Tímto bych jim všem chtěl vysmeknout skutečně hlubokou poklonu a uvědomuji si, že pomalu měním svůj pohled na studium medicíny. Chce to ještě víc sebezapření, než jsem si vůbec troufal představit. Holt, chybami se člověk učí. Na medicíně každopádně.
Sám sobě, ale i svým kolegům, přeji hodně sil a zdraví do konce semestru, výdrž ve zkouškovém období a úspěšné ukončení preklinického studia všeobecného lékařství.
P.S. Na závěr usměvná poznámka ze školních lavic: "Je to děsný, už se ani neumím souvisle vyjadřovat. Jediný, co mi v poslední době jde, jsou nádory jater a vulgární nadávky" :D