Ortopedie

    Ortopka je třináctidenní stáž, během níž se dozvíte něco málo (nepřekvapivě:) o ortopedii. Hned na úvod říkám, že to byl jeden z těch příjemnějších bloků, nejlepší byli samotní lékaři, díky nímž jsme letmo nakoukli pod pokličku této profese.

    První týden byl náročný, protože jsme měli od osmi hodin až do půl jedné - jedné hodiny přednášky a semináře. Mnoho z nás zmáhalo vydržet sedět na zadku celé dopoledne - já mezi ně také patřil, přesto tu a tam se našel poctivec, který jinak velmi poutavé povídání bedlivě sledoval. Za sebe mohu zcela upřímně říci, že pokud jsem vydržel půl hoďky, tak už to bylo moc. Holt přívaly nových a celkem hodně podrobných informací jednoho vyčerpají, a propos v pátém ročníku, kdy už má každý "skorodoktor" hlavu jako zvon a sil už také ubývá:)

    Hned druhý týden jsme naskočili podle rozdělování buď na sály, do ambulancí anebo na oddělení. Já jsem se podíval všude, oddělení jsou oddělení, v ambulanci jsem pozoroval, jak lékař se sestrou kmitá a pacienti se jenom hrnou, no a na sále pohodička, vlastně jako vždycky. Častokrát jsem to na mém webu zmínil, ale být mladší a schopnější, tak jdu na chíru. Chirurgie je krásná práce a ten, kdo má trpělivost, je šikovný a zručný, tomu se bude chíra líbit. A co je důležité - výsledky jsou vidět hned anebo velmi brzy.

    V tomto odstavci bych chtěl pochválit všechny mladé lékaře, kteří se nás ujali, ať už paní doktorka Dana nebo MUDr. Hobza, ale i další. Všichni na mě působili takovým "správňáckým" dojmem a pro mě to jsou prostě frajeři. Taky to je jedna z mála klinik, kde z 95% převládají chlapi. Teda pořádní chlapi! Sice jsem čekal, že všichni budou mít aspoň 190 cenťáků a 110 kilo (viz. paní doktorka Dana:), ruce jako stehna a stehna jako vzpěrači, ale i tak vypadali, že bys ránu po čuni od nich dostat nechtěl:) Jak říkám, na ortopedii vládne celkově pohoda a věřím, že se kantoři budou chovat stejně fajn k Vám, jako se chovali suprově k nám.

    Třetí týden byl už spíše zakončením celého bloku, neboť v pondělí jsme ještě skočili kam, kdo chtěl a v úterý a středu měly být kazuistiky našich pacientů. My to ale všechno zvládli v úterý, a tak nám ve středu pan docent Pach pogratuloval k úspěšnému ukončení naší stáže a popřál mnoho sil u zkoušky a následně i ke zdárnému ukončení našeho velmi rychle blížícího se konce studia.

    Na zkoušku jsem se připravoval asi tři čtyři dny a domnívám se, že to stačilo. K dispozici jsou skripta vydaná předloni naší Alma mater a jsou vcelku přehledná. Hlavně je v nich spousta obrázků a celá jsou malovaná v různých hezkých barvách. Mým examinátorem byl pan docent Ditmar, kterýžto si asi 90% mého zkušebního času odvykládal sám, ale jinak byl fajn, dal mi pěknou známku a nakonec nám nezapomněl oznámit, že má ve druhém a čtvrtém ročníku svá velmi šikovná vnoučata.:)

    Celkový dojem mám příjemný, nemůžu říct, že by nějak stoupnul můj zájem o tento obor, ale na druhou stranu díky za kliniku, protože alespoň těmito krátkými stážemi nahlédneme trošičku tady i tam a celkově má člověk takovou nějakou představu o tom, kde se co dělá a jak.