Rovnýma nohama do třeťáku

 

Po roce a 11 dnech můžu směle hlásat do světa - jdu do třeťáku! A se vším všudy. Mám opravdu velkou radost, protože i když se tvrdí, že druhák je odměnou za vydřený prvák (a třeťák trestem za druhák), za sebe říkám - není tomu tak! Ano, po anatomii jsme si už tak nějak pomalu zvykli na nápor učiva a je pravdou, že předmětů moc ve druhém ročníku není, ale na obtížnosti to určitě neubírá. Spíše naopak. Zimní histologie je zkouškou o nervech a štěstí, neuroanatomie z velké části o haluzi a letňák se dvěma zkouškami - fyziologií a biochemií - třešničkou na dortu.

Biochemie se tento rok stala jednoznačnou katyní druhého ročníku, protože po posledním regulérním termínu, který proběhnul 28.8., nezvládlo na třetí termín 14 studentů a dalších 16 nevyužilo všech termínů a tito tedy také nesplnili zkoušku. Bilance 167 šťastlivců a 30, kterým to tento rok nevyšlo, je zarážející. Stále si kladu otázku, jak je možné, aby to tolik lidí neudělalo. A že se mi to lehce říká, když já to zvládnul? Také jsem si prošel martýriem nejistoty a obav, zda si ročník zopakuji nebo ne. Zkoušku jsem udělal až 28.8. a na třetí - tedy poslední platný pokus. Jaký to je pocit? Velice nepříjemný, protože celé prázdniny jsem se strachoval zda to vyjde nebo ne. Ty pocity jsou nepříjemné a svíravé, nejhorší je pak ale čekání na výsledky. Mně to nakonec vyšlo a celkem v pohodě, ale upřímně - učil jsem se opravdu hodně a dlouho, takže si myslím, že biochemii (minimálně v tento okamžik) rozumím celkem dost.:D

Když bych měl srovnat zimní a letní semestr, tak mi příjde, že v letním není takový frmol. V zimě je ještě histologie, takže co tři cvika test, v biochemce každý týden testík, ve fyziole dva průběžné, které se musí napsat na celkový minimální počet 182 bodů a k tomu všemu jsme měli ještě neuroanatomii. Vy mladší již budete toho ušetřeni. Naopak v létě pouze dva fyziologické testíky a průběžné z biochemie. That's all. Letní semestr je tedy celkem v pohodě, protože vás čekají pouze dvě zkoušky plus třítýdenní praxe v nemocnici.

V mém případě začalo zkouškové nejlépe jak mohlo - 7.6. jsem šel na fyziolu - ta vyšla a následovaly tři týdny na přípravu na biochemii, Týden jsem si dal na oddech, protože někdy kolem 17.5. jsem ještě dodělával neuroanatomii ze zimy a studovat během semestru ještě na zkoušku navíc byl skutečně pro mě záhul. 27.6. jsem šel napoprvé na biochemii - a neprošel jsem testem, napodruhé mi zkouška utekla o dva body a tak jsem nastoupil na praxi. O té jsem se rozepsal v příslušném článku.

 

Jsem rád, že zkoušky nakonec dopadly dobře, ale opravdu jsem se nadřel. Vím o spolužácích, kterým rok nevyšel vůbec, ale byli i tací, jež všechno zvládli v pohodě a klidu. Já mám prázdniny až teď, ale jsem moc rád, že si můžu říct, že do třeťáku půjdu s čistým štítem a hlavně - nemusím do meziročníku.

 

Medícína je těžká škola, která vyžaduje maximální koncentraci po celou dobu studia a vyžádá si mnohé koníčky a oblíbenné činnosti, ale podle mého názoru a zkušenosti si myslím, že převažují klady a přínos do budoucna. Škola jednou skončí a začne práce. Letní praxe mi ukázala, že medicínu chci doopravdy dělat a lékařem se chci skutečně stát. Zaměstnání to je zajímavé a záslužné.

 

Jen je potřeba vědět co chci a proč.

 

Když na to příjdu, pak nic není nemožné.