Neklesejte na mysli!

    Milí čtenáři, předem Vám chci popřát příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku. Vánoce se kvapem blíží a s nimi i další zkouškové období. Pro některé první na medicíně, pro jiné se jedná o poslední na naší alma mater. Těm profesně “nejmladším” přeji, ať jim vyjdou všechny zkoušky, když ne napoprvé (nic se neděje), tak třeba napodruhé, napotřetí. Stejně tak i nám, šesťákům, ať si vychutnáme posledního Ježíška na medicíně a ať se nám vydaří všechny státnice.

    Tento článek chci věnovat všem medikům, kteří se dostali do fáze frustrace a nespokojenosti ze studia. Ano, i tací jsou.;) V průběhu studia, přirozeným vývojem, většina mediků mění pohled na medicínu jako takovou. I já si uvědomuji, že fáze, jimiž jsem si prošel, mě zcela jistě formovaly určitým směrem. Tím, jak se blížím k cílové pásce, řeším zcela jiné otázky, než kterými jsem se zabýval v prvních letech. To je normální. Přes prvotní nadšení z úspěšně napsaného testu z chemie a frustrace z uvědomění si, že “ono je to úplně všechno jinak, než jsem si představoval”, jsem se dostal do fáze jistého smíření se s realitou.

    Univerzita nabízí medikům spoustu možností, jak se angažovat do běhu fakulty, poskytuje příležitosti studovat v zahraničí anebo se věnovat konkrétnímu oboru, kterým chci jednou naplnit svůj život. Je toho opravdu moc, bohužel díky své krátkozrakosti jsem si to příliš neuvědomoval. Snad jsem se dostal do stereotypu - odchodit blok, našprtat na zkoušku, udělat zkoušku a jít dál. A málo co mezi tím. Je proto hodně důležité si stanovovat v průběhu šesti let malé mety, které se postupně změní ve velké cíle. Je potřeba postupovat pomalu a systematicky. Podstatné je neklesat na mysli a nepodléhat pocitu naštvanosti, který je zcela přirozený. Zkoušet, dělat chyby a nalézat řešení. Ta bohužel většinou nejdou objevit bez určité dávky odvahy.

    Ano, lze medicínou projít pouze tím, že si to odsedím systémem nalej/vylej, ale to je dost omezené. Zároveň nelze než souhlasit s tím, že klinická část studia není procházkou růžovou zahradou, kdy se budu pokaždé radovat z nových zážitků a poznání z jednotlivých oborů a klinik. Kolikrát je realita taková, že si daný blok odsedíte, nedostanete se pořádně k ničemu a vaše nadšení je pryč. Tak to prostě chodí. Není to časté, ale určitě to zažijete. Fandím všem, kteří dokážou na všem najít to pozitivní, ale domnívám se, že určitá míra kritiky a frustrace je na místě.

    Sám, neznalý poměrů, jsem očekával od klinické fáze studia poznání, že lékař především léčí a uzdravuje. Ano, lečí a uzdravuje, ale také řeší spoustu dalších (ne)zbytností, jež se skrývají za oparem mého omezeného vědění. Tento se ale v průběhu času pomalu rozplývá, a ačkoliv nemůžu v tuto chvíli říct, že teď vím přesně, co mě čeká, jistou představu už mám. A zdaleka není tak naivní jako tehdy, když jsem prvně s jistou (nemalou) dávkou nervozity otevíral první díl Anatomie.

    Je nutné si uvědomit, že to, co nás čeká za branami naší alma mater, nebude vůbec jednoduché a úžasné. Bude to zpočátku hardcore a zažijeme opět mnoho nedorozumění, spácháme spoustu chyb a budeme se muset opět učit téměř všechno de novo. Stejně jako v prváku. Jenže ten rozdíl je nasnadě. Záleží na úhlu pohledu a vytyčených cílech, které jsme schopni v rámci našich možností dokázat. Je jednoduché nadávat na systém - ano, platové podmínky budou na začátku kariéry směšné, ale nikdo nikomu nebrání, ať jde na zkušenou na západ. Tam zcela jistě bude platově úplně někde jinde. Myslím si, že pokud daný jedinec má jazykovou výbavu a možnosti, tak ať jde a vyzkouší si to. A pokud nemá “koule”, ať vychází z toho, co může dokázat tady. Pro někoho je cílem dělat kvalitní medicínu, pro jiného pak vydělávat těžký prachy. Někomu bude stačit přežít :) Ty možnosti tady jsou a záleží pouze na nás, pro co se po škole rozhodneme.

    Zároveň si myslím, že v situaci, která v poslední době v Česku panuje, jsme my těmi, kdož mají esa v rukávu. Lékařů je nedostatek, všude plno volných míst, tak proč se nechat buzerovat. Je důležité si toto uvědomit pokaždé, když se budete ucházet o nějaké místo. Vždy máme do určité doby možnost se sebrat a vyzkoušet něco jiného někde jinde. Nebojme se tedy dělat (v rámci možností) takovou medicínu, kterou opravdu chceme. A jděme si za svými sny. Příležitostí je mraky, cest, jak dosáhnout spokojenosti, spousta. Buďme hrdí na to, že jsme (budeme:) lékaři a už teď pracujme na tom, abychom byli šťastní v tom, co děláme (budeme dělat:).

Jde to.