Motivační - i ty máš na medinu!

    Dostat se na medicínu není pro většinu uchazečů o studium lékařství nemožné. Právě naopak. Troufám si tvrdit, že skoro každý adept má šanci, problém je ovšem většinou v nedostatečné přípravě na přijímací zkoušky a špatném načasování. Velká spousta dotazů, které dostávám, je posíláno lidmi, kteří mají zájem studovat medinu, a skoro každý z těchto mailů je formulován ve smyslu: ,,Biologie mě baví, chemie jakžtakž a fyzika průměr - doporuč mi literaturu k přijímačkám a na co se mám konkrétně zaměřit." Předem bych chtěl všem těmto tazatelům poděkovat za projevenou důvěru a rád bych nějak shrnul co a jak se učit.

    Předně je důležité si uvědomit, zda opravdu chci studovat lékařství a zda mi skutečně stojí za to obětovat (minimálně) šest let života. V případě, že je má odpověď ano - ano, pak následuje úvaha, jak hodně to chci a kolik času jsem ochoten investovat do přípravy na přijímačky. Zde je onen předělový bod, který odděluje ty "úspěšné" od "neúspěšných". Zde se láme chleba, zde je jasně dáno, kdo se kvalitně připravoval a kdo o své přípravě pouze povídal. Jsem naprosto přesvědčen, že dostatečný dril na zkoušky znamená skoro 100% úspěch a přijetí na školu. V žádném případě neplatí, že medinu dělají jenom šprti, děti lékařů a nadaní jedinci se samými jedničkami bez nutnosti se učit. Můj příklad hovoří za vše; osmileté gymnázium jsem procházel s dvojkami a trojkami, občas hrozila i čtyřka (z angličtiny :D), ovšem toto nebezpečí bylo naštěstí vždy zažehnáno. Nemyslím si, že jsem byl hloupý a na lepší prospěch bych neměl, ale chyběla mi motivace a snaha. Neviděl jsem důvod proč se učit víc a takto mi to vlastně stačilo. Bohužel tento přístup byl zjevně krátkozraký. Nezískal jsem "učící dril" a tak, když jsem došel až do maturitního ročníku, jsem neměl potřebu, ale především jsem nebyl schopen se dostatečně připravit na přijímačky na medicínu. 

    Medinu chce dělat spousta lidí, dokonce v posledních letech má zájem o ni rostoucí tendenci a jsem si jistý tím, že velká část těchto adeptů je na tom stejně jako já; "chci být doktor, mám dobrý vztah k lidem, chci jim pomáhat a léčit je (v lepším případě uzdravovat:)". To všechno je pěkné a zaslouží si obdiv, ovšem pokud opravdu chci vykonávat toto nanejvýš zodpovědné povolání, je potřeba pracovat na své kázni, pracovitosti a píli a stát se zodpovědným již nyní, jako student střední školy. Osvojit si kvalitní přípravu na výuku, začít včas se studiem k přijímacím zkouškám a nepodcenit žádný ze stavebních pilířů přijímací zkoušky - tedy biologii, chemii a fyziku. Co naplat, že všichni jdou v pátek na zábavu, že v televizi zrovna hraje oblíbený film nebo že je venku pěkně. Pokud se chci dostat na mou vysněnou školu, stát se medikem, chodit v bílém plášti s učebnicí anatomie v podpaždí, pak je nutné plnit svůj plán na 100%. A nezapomínat ani na odpočinek, rodinu a přátele, protože všechno toto potěšení je kořením kvalitně odvedené práce. Kéž bych byl takto moudrý již ve svých 19 letech a přípravu na přijímačky bral takto zodpovědně. Moje cesta se tedy po prvním neúspěšném maratonu přijímacích zkoušek do Prahy a Brna odvíjela úplně jiným směrem a nabrala zcela jiný spád. Tři roky jsem strávil na VŠB v Ostravě a až po těchto třech letech jsem se znova pokusil dostat na medicínu. Neptejte se mě na to, jak jsem si ty roky užíval. Užíval a hodně! Ale smysl jsem ve studovaném oboru neviděl. Vždy jsem chtěl být "pan doktor" a onu resuscitaci ve třetím ročníku na VŠB beru jako druhou šanci od života. Ne vždy jsem vděčný za to, že studuji medinu a je spousta dní, kdy bych zcela upřímně měnil se svým starým já na předešlé VŠ. Ale smysl, pro který dělám to, co dělám, byl, je a vždy bude jedině v tom, čemu se věnuji nyní - v medicíně.

    Rád bych ale zdůraznil změny v mé opakované přípravě na přijímačky, které jsem podstoupil a které mi pomohly docílit své snahy a uspět v přijímacím řízení. Především jsem se tentokrát skutečně chtěl dostat na školu. Jak řekl jeden chytrý člověk: ,,Chtěl bych - neznamená nic, chci - dělá divy." A tak i má příprava doznala razantních změn. Zejména jsem si zevrubně projel celou (důraz;)) středoškolskou látku z biologie, chemie a fyziky. Opakuji celou a nemám tím na mysli pouze doporučené okruhy. Samozřejmě kytičky a podobné jsem přeskočil, nicméně to podstatné je právě ve všeobecném přehledu a přehled tvoří úspěch. Je velice důležité opravdu umět základy, jež beru jako samozřejmost a na kterých lze stavět a k těmto základním kamenům pak nabalovat další a další vrstvy. 

    Klíčem k úspěchu je tedy všeobecný přehled a v předmětech jako je chemie a fyzika je veledůležité znát souvislosti. Naučit se něco nazpaměť dokáže každý, pouze to jednomu bude trvat krátce a druhému o něco déle, ale opravdu pochopit co a jak spolu souvisí - to je něco, co vám zajistí přijetí na medicínu. To je to, z čeho budete čerpat během prvních třech maligních let na medicíně. V biologii to bude v prváku například genetika - ano, ta středoškolská. Kdo umí princip a chápe to, tak nebude mít problém. Chemie je značně maligní a to především během prvních dvou let. Nakonec zjistíte, že to je právě chemie a všemožné chemické reakce, které rozhodují o fyziologickém chodu těla či jeho patologii. A stejně tak chemií budete všechna tato onemocnění časem léčit. Fyzika holt patří k medicíně a nedivte se, až ve čtvrtém ročníku, v radiologii (ale především v nukleární medicíně) dostane opět své slovo.

    Medicína se dá udělat i bez logického myšlení a selského rozumu, ale výsledky v praxi nebudou valné a především pacienti nebudou spokojeni. Nelze házet všechny do jednoho pytle a stejně tak je nelze takto léčit ani k nim univerzálně přistupovat. Budoucí lékař si nemůže dovolit k 90-ti leté bábince: ,,Paní, trpíte hypertenzí? A co ten váš diabetes - míváte často hyperglykémii?" Takto opravdu ne. A proto je nadmíru důležité, vzít rozum do hrsti a naučit se již teď, na SŠ, brát svou přípravu k přijímačkám zodpovědně (pokolikáté už?:), učit se tak, abych tomu rozuměl a viděl v tom souvislosti a naučil se rozlišovat podstatné od nepodstatného. To vše se totiž bude hodit nejen k přijímačkám, vašemu budoucímu studiu, ale také - a to především - ve vašem budoucím povolání.

    V případě, že v průběhu přípravy zjistíte, že něčemu nerozumíte a nejste schopni danou problematiku pochopit ani z jiné literatury, nebojte se obrátit na odborníky - v mém případě na učitele fyziky. Asi tři měsíce jsem docházel na doučování z fyziky a tento krok považuji za jeden z těch nejdůležitějších, které vedly k mému úspěšnému přijetí. Stejně tak až budete jednou v praxi, nebojte se tázat zkušenějších kolegů a nedělejte si hlavu z toho, kolik toho neumíte a jak moc jste dutí. Žádný učený z nebe nespadl a v medicíně toto pořekadlo platí stonásob. Čím déle budete studovat medicínu, tím více budete utvrzeni ve zjištění, že toho nevíte opravdu mnoho. Lépe řečeno - neumíte vlastně skoro nic. Neklesejte na mysli, od toho jsou tu zkušenější kolegové a našprtaní spolužáci, kteří vám poradí. A ani oni nevědí všechno.

    Důvěřujte si. Pro mě asi jedno z nejtěžších předsevzetí, které si dávám skoro každý den. Pracujte na sobě a hledejte v sobě to nejlepší. Čerpejte ze svých předešlých zkušeností, úspěchů a neúspěchů a v těžkých chvílích u přijímaček (i jindy) si uvědomte, že jste to právě vy, kdo pracuje na vaší budoucnosti. V náročných podmínkách se ukazuje a prověřuje, jak moc si věříte. To jsou ty chvíle, díky kterým rostete. Myslete na to a utvrzujte se v sobě. Nikdo jiný to za vás neudělá, nikdo jiný vás nedokáže tak upřímně a opravdově pochválit jako vy sami.

    Buďte na sebe hodní. Ať už to dopadne tak nebo onak, je potřeba si po dlouhém maratonu příprav a přijímacích zkoušek dopřát něco dobrého nebo pěkného. Je třeba se odměňovat a to nejen po přijímačkách, ale také po dílčích testech, zápočtech a zkouškách. Vše pro vaše dobro a dobrý pocit ze sebe sama.

    Nevím, zda jsem zde obsáhl všechno, co jsem chtěl. To určitě ne, ale myslím si, že základní myšlenku jste z toho vyextrahovali a že má snaha motivovat i ty méně motivované, podpořit ty, kteří se potácejí v krizi a pomoct ostatním najít v sobě sílu udělat další důležitý krok pro úspěšné přijímačky a studium, padla na úrodnou půdu.

    Všem přeji příjemné zimní dny, úspěšné zkouškové kolegům medikům a dostatek sil všem zájemcům o medicínu.:)