Mikrobiologie

 

    Mikrobiologie je těžká. Pro mě osobně zatím jednoznačně nejtěžší zkouška na medicíně. Nevím zatím o ničem, co by se rovnalo přípravě ke zkoušce z mikry. Hromady materiálů, kvanta stran a tuny cizích pojmů. A co je nejvíc demotivující - všechno se to plete! Tahle bakterie je katalasa pozitivní, tamta taky, ale má i pozitivní oxidásovou reakci. Tamtu mršku pozoruješ pod zástinem a nevypěstuješ ji na ničem jiném než na králičích varlatech a další ti zrovna teď pracují na zubním kazu. Zmatek. 

    A teď trochu z jiného úhlu. Mikrobiologie začíná v letním semestru druhého ročníku. Začíná se v pohodičce, učí se, že toto je mikroskop, podložní sklíčko a krycí sklíčko. Zde máš sputum, kličku a kahan. Učíme se o Gramovi, Giemsovi, Ziehl-Neelsonovi. To se vcelku dá zvládnout. Jediné, co se od studentů v prvním semestru mikry požaduje, je příprava na hodinu. Každý praktikant má své metody zkoušení, traduje se, že je možné býti vyhozen z výuky s nutností nahradit si danou látku, ale nepamatuji si, že by se to někdy stalo. Je pravdou, že v létě jsem měl paní Ing. Chromou PhD. (vdanou Röderovou) a byl to učiněný poklad. Mladá, vzhledná, ale především si na nic nehraje. Nepotřebuje si nic dokazovat a celý semestr s ní byl moc fajn. Museli jsme se připravovat svědomitě (někdo večer před cvikem, jiný pět minut před výukou), ale nikdy s ní nebyl problém. V zimním semestru měla mou skupinu MUDr. Htoutou Sedláková. Také velice sympatická, mladá doktorka, nicméně ta už po nás chtěla víc a zpočátku semestru jsem měl trochu strach z jejího zkoušení. Nakonec to ale bylo fajn. Dokonce jsme dvakrát dostali DÚ - vyřešit mikrobiologickou tajenku.

    Rozdíl ve výuce v letním a zimním semestru byl jednoznačný - v létě jsme se seznamovali s technikami odběru, transportu, kultivací a dalšími přímými i nepřímými metodami laboratorního průkazu. Šlo tedy o část obecnou. V zimáku se přešlo na speciální mikrobiologii, a tudíž jsme každou hodinu probírali jiné důležité zástupce (nejen) z okruhu bakterií, ale i virů, parazitů a hub. Nemohu mluvit za všechny mé ctěné spolustudenty, ale povětšina praktických cvičení mě bavila. A jednoznačně si stojím za tím, že v tom hrály roli praktikantky. Netuším, jak to probíhalo u ostatních, ale předpokládám, že se to dost odvíjelo právě od vyučujících.

Je potřeba ještě zmínit, že zápočet dostanete v obou semestrech za 100% účast na praktických cvičeních. Žádná jiná podmínka není. Testy se nepíší.

 

    Zkouška samotná je značně diskutované téma. Poslední dobu slyším stále častější ohlasy po úpravě organizace závěrečné zkoušky z mikrobiologie. Sama o sobě je dosti obtížná, protože se skládá ze dvou částí - praktické a ústní.

Praktická část probíhá hned ráno, kolem půl osmé. Student si vybere jednu z otázek a obdrží test o 30 otázkách. Na test není vyhrazen časový limit, malým světélkem na konci opravdu dlouhého tunelu je skutečnost, že každá otázka má pouze jednu správnou odpověď a že se nejedná o příliš obtížný test. Přesto se najde přehršel dotazů, jež nelze si vybavit a tudíž je potřeba zapojit mozkové závity a vylučovací metodou zvolit tu nejpravděpodobnější odpověď. Pamatuji si například na otázku - na kterém kontinentu se nevyskytuje virus Lyssa (= vzteklina). Nevím sám, ve kterém z doporučených pramenů ke zkoušce bych našel odpověď na tuto otázku. Kdo ví, ať poradí. 

Cílem celého testu tedy nejspíše je minimalizovat již tak nízké studentovo sebevědomí. Leč nenechte se rozladit! Jednoznačně ale doporučuji napsat test alespoň na 20 bodů. Již jsem se setkal s nazlobenými reakcemi spolužáků, kteří byli vyhozeni kvůli nízkému počtu bodů u ústní zkoušky.

Samotná praktická část, navazující na test, je o štěstí. Záleží, co si vytáhnete, kdo si vás vybere a co všechno po vás bude zkoušející chtít. Já měl štěstí na ATB, to zaprvé a zadruhé; vybrala si mě paní Chromá (Röderová). To je dvakrát haluz. Nebudu zde hanit jiné examinátory praktické zkoušky, nerad bych svým spolužákům pohnojil zkoušku z mikry, ale najdou se i takoví, kteří chtějí vědět opravdu hodně a pokud nejste opravdu kovaní mikrobozi, tak se nehnete z místa a praktickou opakujete. K úspěšnému absolvování praktické si ještě prohlédnete některou z kultur, jenžto popíšete. Může také dojít na doplňující otázky, ale nenechte se rozhodit. Jde o základní mikrobiologický přehled.

 

    Po první bitvě následuje ústní část. Vejdete do zasedací místnosti, milá (opravdu) sekretářka vám dá na výběr kartičky - taháte tři - zasednete za stůl a čekáte, než vám nadiktuje otázky. Na přípravu je dost času, minimálně 3/4 hodiny, ale klidně i víc. Záleží na počtu zkoušejících a také na tom, jak se daří vašim spolužákům. Někdy se zkoušení protáhne na půlhodinu - to není výjimkou u pana doc. Hamala. Sám jsem byl u něj napoprvé 8. ledna a podusil mě asi 40 minut, načež mi to nakonec nedal. Chtěl všeobecný přehled a to bylo na mě moc. Dal jsem si tedy pár dnů oraz, pak zase mikra a 27. jsem to zkusil podruhé. Mám takový pocit, že jsem dítětem štěstěny, protože jsem potáhnul dobré otázky a u doc. Hejnara jsem obstál.

Je potřeba zmínit, že jeden z výše zmíněných docentů je milovníkem hub a proto na těchto otázkách drtí víc než normálně. Povídá se, že doc. Koukalová je fajn zkoušející (pokud samozřejmě student umí:D) a prof. Kolář je strašně milý examinátor (ale to za předpokladu, že dokonale umíte ATB tam i zpátky, včetně dávkování). A přestože nemáte přímo otázku na antibiotika, u něj se k tomu dostanete pokaždé. Dokonce zkoušel i doc. Bardoň - doktor veteriny - u něj pozor na antropozoonózy.

    Ještě něco málo k testu; v mém případě jsem nasbíral 23 bodů a první věc u ústní zkoušky byla, že si zkoušející projížděl onen test a doptával se. Ovšem našli se i tací, kteří měli méně než dvacet bodů a byli přezkušováni mimojiné právě i z otázek na testu, což není žádná brnkačka. Takže doporučuji, v případě prvního neúspěchu a <20 bodů, si napsat test znova. Určitě to pomůže. Jak jsem zmínil výše, nejde o nic neskonale těžkého.

 

    Můj celkový dojem z mikrobiologie je rozpačitý. Slyšel jsem z úst starších ročníků na celý ústav mikrobiologie spoustu různých připomínek a poznámek. Není se čemu divit, mikrobiologie je hodně rozsáhlý předmět, který vyžaduje hodně pevnou vůli, odolnost a vytrvalost. Největším problémem pro mě byla skutečnost, že "to se nejde všechno naučit", "všechno se mi to plete", "nevím nic". 

Doporučuji mladším kolegům, aby se soustředili na celek a hledali v tom logiku. Stejně tak je vhodné si vytvořit systém během přípravy na zkoušku. Bez logických návazností se to nedá naučit. To mi řekl sám doc. Hamal, takže hledejte a přemýšlejte. 

    Myslím, že 4 týdny úporného studia by měly stačit. Nezapomínejte na přestávky, jídlo, relax, komunikaci s bližními spolutrpiteli a pozitivní myšlení. Častokrát jsem slyšel, že kdo udělá mikru v zimě, je napůl ve čtvrťáku. Myslete na to a bojujte. Dá se to zvládnout!

 

Doporučená literatura: