Patologie

    Patologie je patologie. Je to jeden z esenciálních předmětů třetího ročníku a zároveň celého vašeho setrvání na LF. O patologii vědí již prváci a netrpělivě se na ni těší do doby, než jí mají absolvovat. Abych mluvil srozumitelně - patologie je hodně náročná, asi jako anatomie pro prváky. Tento předmět je ovšem mnohem rozsáhlejší. Z toho důvodu nechápu, že netrvá alespoň tři semestry, protože kvanta informací, jež musí třeťák absorbovat, jsou bezmezná. Zejména v letním semestru, ale o tom později.

    Předmět je dvousemestrální, v zimě ukončený zápočtem sestávajícím se ze znalostního testu (1 správná odpověď) a z praktické zkoušky na pitevně. Zde nevím, zda od letošního ak. roku 2014/2015 nebudou platit nové regule, vzhledem ke změně zákona, jenž omezuje množství pitev na směšné minimum. V letním semestru jsme získali zápočet pouze za znalostní test. Samozřejmě nulová absence je na medicíně klasika.

    Zimní semestr byl, z mého pohledu, něco na způsob rozjíždějícího se vlaku. Ovšem není vlak jako vlak. Již v první hodině bylo na nás vyřknuto spoustu a spoustu nových a cizojazyčných slov. Mě osobně měla MUDr. Geierová, velice laskavá a vstřícná paní, která nám udělila hned zpočátku rozumnou radu – „děti, učte se vyslovovat názvy nahlas, ať to pak umíte pěkně říct na zkoušce“. Měla jednoznačně pravdu, protože správně vyslovovat v patologii je základ.

    Celý první semestr jsme probírali obecnou patologii. Ta mě bavila, protože jsem jí rozuměl. Trochu. Jednou za tři týdny jsme byli přezkušováni a každá výuková lekce probíhala tak, že po hodině a půl u mikroskopů jsme šli dolů na pitevnu. Tam se většinou pitvalo čerstvé tělo.

    Pitva v patologii je jiná než v anatomii, na to je potřeba brát zřetel. V mém případě pomohla tygří mast pod nos, protože zápach, který se linul ze střev a zejména cirhotických jater, byl občas enormní.

    Mně osobně trvalo nějakou dobu, než jsem si zvykl na patologické pitvy, přece jenom pitvá se mrtvola "čerstvá" několik hodin, ale dá se to zvádnout. Co jsem nedokázal pochopit, byli zřízenci, kteří odváděli "černou" práci - odřezávání kalvy, rozřezání břicha a hrudníku a vyjmutí orgánů atd. Člověk musí mít, podle mého názoru, "jisté" sklony k výkonu tohoto povolání, protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak mohli tito zřízenci vykonávat svůj job s lehkostí a grácií jim vlastní.

    Závěrečný test ze zimního semestru byl retrospektivním opáčkem celého semestru a praktické zkoušení na pitevně probíhalo ve stylu - toto je čerstvý IM, je takový nebo makový, tamto je nejspíš jahodový žlučník způsobený tím a tím a toto je tygrované srdce. Celkem pohoda.

    Letní semestr se nedal srovnat se zimou, o tom jsem přesvědčen. Probírá se totiž speciální patologie a té je jako nas... (tři tečky:D) Vím o čem mluvím a jiný než syrový název pro to kvantum učiva bohužel nemám, ačkoliv jsem medik, který by měl mít už jisté chování, vystupování a nadhled. :D Prostě a jednoduše; každý týden se probírá jiná orgánová soustava, někdy je rozdělena na dvě cvičení, ale podstata je jasná - všechno se to našrotit a při průběžném zkoušení si vzpomenout na to nejdůležitější.

    V létě jsme měli MUDr. Jankovou, která byla úplným opakem MUDr. Geierové; chtěla po nás mnohem víc, ale na druhou stranu byla velice vstřícná a každé zkoušení brala s velkým nadhledem. Ani jedno zkoušení jsem totiž nezvládl, protože jsem se to nedokázal naučit při všem tom studování ostatních předmětů. Vždy jsme se domluvili na opravném přezkoušení na určitý čas a pokaždé mi dr. Janková vyšla vstříc. Takovýchto lidí je potřeba si vážit, protože ne všude člověk odejde s pořízenou. Ústav patologie je ale vyhlášený skvělými zaměstnanci, kteří nedělají medikům problémy, VÍ, jak moc je patologie, potažmo třetí ročník, náročný a vycházejí maximálně vstříc. Nejen během výuky, ale také během zkoušek.

    Zkouška z patologie je menší maraton. Začíná se o půl osmé znalostním testem o stovce otázek s pouze jednou správnou odpovědí. Na test je vyhrazena hodina. Po něm následuje poznávání preparátů pod mikroskopem. Zde je na místě říct, že examinátoři z řad vyučujících jsou velmi shovívaví a není důvod se obávat sklíček. Pokud neřeknete nějakou vysloveně blbost, poznávání dáte společnými silami do kupy. Po poznávačce si táhnete tři otázky ze tří obálek a zde je potřeba zdůraznit, že musíte dobře táhnout;) Patologie je extrémně rozsáhlý předmět a dobré otázky jsou pevným základem pro úspěšně absolvovanou zkoušku.

    První otázka je z obecné patologie, zde se dost věcí prolíná s patofyziologií a imunologií, myslete na to. Druhá otázka je ze speciální patologie a i zde se dá hodně otázek vymyslet z patfyzu a podobných. Třetí otázka je typická šrotovačka - onkologie - spousta a spousta nádorů, karcinomů a nemocí. Tato otázka dělá problém nejčastěji. Celkem tedy 201 otázek.

    Příprava se odbývá ve výukové místnosti s mikroskopy a následně (po dostatečném čase) jdete k jednotlivým zkoušejícím. Mě osobně na prvním pokusu zkoušel doc. Tichý, a přestože mě vyhodil, neměl jsem pocit, že by byl extrémně přísný a nesmlouvavý, jak se vedou řeči. Chtěl vědět dost, ale nic extra. Kdybych uměl, nelétal po světě a učil se, tak to mám.

    Druhý pokus jsem absolvoval na konci prázdnin u lékaře, jehož jméno doposud nevím, ale zjistím:) Opět musím vypíchnout, že i on byl velice mírný a přes velké nedostatky jsem zkoušku úspěšně zvládnul.

    Ještě bych rád dodal, že velice pozitivní ohlasy jsou na prof. Koláře, který hodně přihlíží k tomu, pokud chodíte na přednášky. Paní sekretářka sleduje, kdo chodí a těmto jedincům (řádově do dvaceti lidí) zapíše do karty plus a tito mají u prof. Koláře skoro jistě vyhráno. Takže, nepodcenit a chodit na přednášky!:)

    Shrnutí k patologii je stručné: učit se na entou. Učte se, ale systematicky. Nedrťte všechno, najděte si v tom systém a učte se logicky. Patologie, ač se to zprvu nezdá, v sobě skrývá spoustu souvislostí a k mnoha věcem se dá přemýšlením dojít úplně v pohodě. Samozřejmě něco (dost hodně) umět musíte a obecnou část patologie jakbysmet. To je alfa a omega celé patologie.