Vnitřní lékařství 2

Vnitřní lékařství 2 - plicní a kardiologická klinika

    Měsíc trvající "dvojstáž" jsme absolvovali na přelomu měsíců listopadu a prosince. Nejprve týden plicní a poté tři týdny na kardiologii. Hned na úvod musím říct, že mě osobně více nadchla kardiologie. Možná to je evergreen, nevím, ale plicní zas až tak atraktivní nebylo, ačkoliv lékaři byli fajn. V hlavě mi nejvíce utkvěl MUDr. Jakubec, zástupce přednosty pro výuku, který byl hodně nad věcí, a dalo se s ním velice dobře vyjít. I ostatní byli v pohodě, ale plicní je prostě plicní. To je pořád dokola tuberkulóza, CHOPN, astma, emfyzém a tak dál. Hodně pacientů kouří, takže poslechový nález je zřejmý, tím, že jsou kuřáky, tak mají velké riziko karcinomu plic, ježto je celkem častý. A nakonec chrchel, chrchel a zase jeden velký chrchel. Pacienti expektorují všechno možné, rozličných barev a kolikrát to i na otrlé jedince zapůsobí vomitačně.

    Týden na plicním bohatě stačí, stejně většinu času stráví studenti posloucháním seminářů v neuvěřitelně malé, klaustrofobní a vydýchané místnosti. Na závěr se píše testík z vědomostí a hurá na kardiolu.

    Výuka kardiologie trvá celkem tři týdny a probíhá v budově 1. interní kliniky, což je nejvyšší budova FNOL s heliportem na střeše. Ráno jsme začínali vždy v osm a po třičtvrtěhodinovém semináři následovalo tříhodinové praktické cvičení. To bylo asi zatím to nejlepší, co jsem na škole absolvoval. Buď jsme odebírali anamnézu od pacientů na oddělení a následný rozbor prováděli s vedoucím praktik (u nás to byla velice mladičká paní - slečna doktorka, pro kterou už asi navždy zůstanu jako ten, co neumí měřit tlak:) anebo jsme se zúčastnili zavádění kardiostimulátorů či defibrilátorů pod vedením zkušených odborníků (například profesora Táborského) či jsme si zkoušeli různé krizové situace na elektronických figurínách v centru telemedicíny a podobně. Po "cvikách" jsme měli na závěr opět 45 minutovou přednášku a kolem půl jedné jsme končili.

    Vrátil bych se k praktikům; pravda, u pacientů jsme se toho moc nového nenaučili. Anamnézu umíme/neumíme odebírat už nějaký ten pátek a upřímně málokdo z nás dokáže poslechově určit srdeční patologii. Bohužel studijní plán je neúprosný a praktická výuka je v pozadí na úkor nekonečné teorie. To platí i nyní na klinice. Ano, jsme už o stupínek výše, ale prakticky neumíme nic. Zde se totiž dost drsně střetává teorie s praxí. Dalším problémem je fakt, že na nás spousta lékařů nemá čas. Každý si dělá svou práci (které je opravdu hodně) a výuka je až na zadních místech. Je pochopitelné, že někdo na nemocnici musí vydělávat, ale času, který jsme prostáli na chodbách, bylo mnoho.    

    Kardiologie na mě působila značně kontrastně - střetávají se zde dva segmenty zaměstnanců - ti, které práce baví a ti druzí, jež jsou vyhořelí. Samozřejmě, všude jsou takoví i makoví, ale kardiola je podle mého tímto fenoménem specifická. Když si vezmu v potaz pana profesora Táborského a jeho "koncert" na sále při implantaci kardiostimulátoru s úžasným komentářem, mám sto chutí být časem takovým borcem jako je on. Jistota, se kterou provádí jednotlivé úkony, je obdivuhodná a zároveň nesmírně uklidňující. Máte pocit, že on to zmákne, že je to vlastně pohodička a o nic nejde. Na stranu druhou je nutno zmínit autoritu jeho osobnosti. Je zřejmé, že si nikdo nedovolí pana profesora jakkoliv nahněvat či způsobit pramalou chybičku. Všichni "učinkující" jsou dokonale sesynchronizováni a každý má přesně daný rozsah své působnosti. Vše je ve prospěch účelovosti zákroku. Nic není navíc, snad jen naše občasné překážení personálu. Na stranu druhou jsme byli svědky nezájmu ze strany lékařů při jistém banálním vyšetření a nechuť říct něco navíc či cokoliv vysvětlit byla zřejmá. Dál bych se k tomuto nevyjadřoval. Nemluvě o rivalitě mezi jednotlivými klinikami typu: "my jsme nejlepší, ostatní jsou břídilové a máme je v paži". Nevím, zda jsem jediný, kdo si myslí, že po určité době nosí spousta lékařů nos poněkud vysoko a začne se řídit heslem: "jenom my jsme top, všichni jsou nuly a pacienti jsou nám (téměř) u zádi", ale tento fakt byl u některých lékařů v průběhu stáže více než zřejmý. Přesto však hodnotím 1. internu vysoce nadprůměrně. Přístup k nám, studentům, byl veskrze přátelský, odnesli jsme si spoustu nových zážitků a zkušeností a v neposlední řadě jsme byli alespoň na chvíli součástí jednoho z pilířů současné medicíny - a to je co říct:)

    Stejně jako na plicním se "píše" na konci stáže test ze znalostí. Přesněji řečeno - test se zobrazuje na plátně a každý student prostřednictvím kouzelné krabičky hlasuje, pro kterou možnost (ABCD - 1 odpověď správná) se rozhodl. Je to něco na způsob Milionáře:)) Obtížnost "kvízu" je zvládnutelná, není se čeho bát.

    Celá měsíční stáž byla docela náročná - člověk chodí do "školy" od pondělí do pátku, do toho po odpoledních nějaké to céčko nebo béčko, přednáška a cvičení z farmakologie a týden je tentam. Také kvantum vědomostí, ježto musíme během trvání stáže vstřebat, je značné. Kolikrát se stalo, že většina z nás nevěděla, o čem se přesně přednáší, ale musím uznat, že jsem se za celou dobu nesetkal s vyučujícím, kterému by dělalo problém neznámou látku vysvětlit. Po tomto měsíci jsem zas o něco moudřejší, na stranu druhou přiznávám, že není nad lehkost studentského života a tímto tedy potvrzuji slova páně děkana - nechtějte, aby to (škola) bylo už za vámi, užívejte si studia se vším, co s sebou přináší. Amen.