Latina

Latina je moc milý předmět nebo spíše slečna vyučující, Mgr. Nováčková? Ať tak nebo tak, latina mě osobně přišla jako přínosný předmět, protože ačkoliv jsem měl nějaký půlrok latinu na svém gymnáziu, nedá se hovořit o skutečné latině. O té skutečné se nedá spekulovat ani na medicíně, nepočítejte, že byste četli Vergilia či Cicera v originále, ale ten opravdu nutný základ do sebe za jeden semestr nalijete a hodí se. Za sebe říkám, že nic lepšího mě potkat nemohlo, neboť jsem latinu absolvoval již v zimě a přestože jsem byl přes semestr lajdák a ničeho se do latiny nenaučil, ke zkoušce jsem se vzchopil a znalosti mnou nabyté jsem velice zužitkoval při dalším studiu anatomie, protože různé pády a deklinace mě začaly konečně dávat smysl a stejně tak i slovíčka začaly v anatomii dávat svůj skutečný význam. Chvála latině! A klobouk dolů před slečnou Nováčkovou, neboť její neskutečná trpělivost s námi/ se mnou během semestru je záviděníhodná. Nejenže jsem pořádně nic neuměl, ale ani jsem tomu moc nedal a to zejména z důvodu nedostatku času, kdy člověk neví co se učit dřív a dnes s titěrným úsměvem vzpomínám na první hodiny anatomie, kdy nám bylo naloženo naučit se do dalšího týdne všechny kosti HK! Ach, jak moc jsme byli rozrušeni z toho kvanta učiva. Jak se říkává, člověk si zvykne na všechno.

V hodinách latiny jsme získávali znalosti z jednotlivých deklinací, tvarů a pádů, učili se řecká substantiva, číslovky a čtení receptů a pitevních protokolů a plno dalších zajímavých informací. Mimo teorii jsme mnoho času věnovali cvičením (různé doplňování slov, správné tvary, překlady z latiny do češtiny a naopak), které s námi trpělivě a donekonečna opravovala paní magistra.

Zkouška pak probíhala formou testu a pak ústní částí, kdy test byl v podstatě souhrnem všech cvičení probíraných během semestru a ústní fáze probíhala formou rozhovoru, kdy se opravoval test, zdůvodňovaly se chyby a pak přečíst pár receptů a část pitevního protokolu a hotovo. Ze své zkoušky mám velice hezké vzpomínky, neboť jsem zkoušku, jak jinak, dělal nadvakrát. Nejprve mě test utekl o jediný bod (to se mi během roku stávalo v různých předmětech častokrát) a pak, když jsem podruhé triumfálně zvládnul test, slečna Nováčková mě dusila u sebe nejméně půl hodiny. Pevně věřím, že šlo o vyjádření vzájemných sympatií. Tedy minimálně z mé strany tam byly, nicméně má známka se pohybovala mezi A a C a já nebyl schopen se pořádně uchýlit ani k jedné z nich a proto celá nešťastná slečna magistra mě stále dokola zkoušela znovu a znovu na něco jiného, až jsem se svobodně rozhodl, že tedy raději chci to C. Teď toho lituji, protože jsem tam klidně mohl strávit další příjemnou půlhodinu. No nic, moje škoda.