A zase já

Tyto stránky jsem vytvořil zejména proto, abych mohl zkušenosti, které jsem rok získával, předat dál, stejně jako to dělají jiní studenti. Věřím, že škola mi půjde alespoň stejně tak dobře jako v prváku, protože i když člověk během roku nadává a rozčiluje se, je to přece jenom fajn a stojí za to do medicíny investovat tu fůru času. Před nástupem do školy jsem hledal různé informace co mě čeká a nemine, ale nikdy jsem toho nevyčetl tolik, abych mohl něco usuzovat. To si člověk musí prožít a pokud možno přežít. Je to hodně o vlastních schopnostech, o limitech, hlavně těch skrytých o nichž jsme nikdo nevěděli. Je potřeba si uvědomit, že člověk je tvor inteligentní a pokud máte trošku pevnou vůli, zvládnete to, opravdu. O škole se toho namluví dost, na internet často píšou ubožáci, kteří na to neměli nebo je to nebavilo nebo je něco z toho zprotivilo nebo mají jenom chuť machrovat. Já tu potřebu nemám a proto se snažím psát to, co mě napadá a jak to doopravdy chodí. Pokud máte to štěstí a na školu se s vámi dostal kamarád nebo spolužák máte o problém míň. Pokud máte známého ve vyšším ročníku, máte o polovinu míň práce, takže si toho važte, popřípadě navazujte nové kontakty. Nikdo vám jinak ty zkušenosti nedá, je to škola pro ambiciózní a pracovité lidi (vesměs). Chceš být doktor? Tak makej (a spolupracuj).
Za sebe můžu říct, že jsem si ten první rok opravdu pěkně protrpěl, protože nejsem z Olomouce, nikdy jsem nebyl tak dlouho od rodiny a navíc se mě hodně stýskalo. Za to se nestydím, to je holý fakt, který má celkem zásadní význam na případném úspěchu nebo neúspěchu v jakémkoliv odvětví. Pokud máte ten pocit, tak věřte, že nejste sami, plno lidem se stýskalo a trvá dlouho dobu než si člověk na nové prostředí a nové výzvy zvykne. Samozřejmě je mezi námi plno těch, kteří jsou už otrkaní a vzdálenost považují za svou výhodu. Buďte sami sebou a případný prvotní neúspěch nepovažujte okamžitě za projev vaší prohry. Každá taková facka člověka jenom utužuje a uvidíte, že za chvíli to setřesete a pojedete dál. Nebojte se nároků. Všichni jsme jenom lidi, i lékaři jsou jenom lidi. Většina kantorů je nápomocna a student, který projeví zájem o studium má cestu vždy otevřenou. Mějte na paměti, že v případě, že budete řešit nějaký problém, ať už osobní nebo studijní, neváhejte se obrátit na prof. Kolářovou, která vás ráda u sebe uvítá a věnuje vám svůj čas. Važte si, že můžete studovat medicínu, protože se nacházíte na území, kde koncentrace inteligentních lidí mnohonásobně překračuje úroveň populace.

Plno lidí také před nástupem do školy řeší otázku - jak dlouho se budu denně učit? Upřímně říkám - nevím. Jsou tací, co se učí hlavně přes týden a o víkendu totálně vypnou. Pak tu jsou tací, co já, kteří přes týden tomu moc nedají a pak dohánějí celý víkend a pak zbývají tací, kteří jedou pořád anebo se neučí vůbec. Ano, i tací tady jsou a prolézají. Podle mě se ale většina bude řadit do toho průměru, který škole věnuje každý den nějaký čas. Rozhodně si nemyslím, že je optimální se přes týden učit pět a více hodin. Podle mě standard jsou tak tři čtyři hodiny, ale je to individuální. Já na gymnáziu, ani na předešlé VŠ, se neučil vůbec, a pokud ano, tak velice sporadicky. Na medicíně je plno jedničkářů - šprtů nebo těch opravdu chytrých, kteří mají, jak se říká, z hůry dáno. Ale taky je zde plno průměrných jako já, kteří neměli bůhvíjaké známky na střední. Určitě je výhodou, když jde člověk z gymplu než ze zdravky, ale taky se dá! Všechno to je o vůli a snaze.

V našem ročníku bylo také plno těch, kteří se rozhodli sami dobrovolně ukončit studium a to třeba jenom kvůli nějakému dílčímu neúspěchu. A netřeba dodávat, že šlo častokrát o jedničkáře, pro které bylo jedno Fko ze zkoušení z anatomie nepředstavitelné. Buďte nohama na zemi, věřte tomu, že i když jste byli na střední nejlepší, tak na medině jsou daleko, daleko lepší studenti jak vy. Je potřeba se s tím smířit a přijmout to. Bohužel někdy je ten pád bolestný a člověk, který není zvyklý na neúspěch pak předčasně vzdává své sny. Přeji vám, abyste se hned nehroutili, zbytečně nekoukali moc dopředu, jeli si svoje tempo, nehleděli na ostatní a ono to půjde.

Je třeba na závěr opět zdůraznit, že jsou věci mezi nebem a zemí a i když si často myslíme, že máme všechno krásně nalinkované a že vše jde po drátku, může se objevit překážka, se kterou jsme se ještě nesetkali. Přesto je záhodno po prvotním šoku zvednout hlavu, postavit se na nohy a jet dál. No a když to nepůjde, tak se nic neděje.

Je plno jiných odvětví a profesí, které jsou zajímavé a obohacující.