První rok za mnou

Dnes, tj. 17. srpna jsem úspěšně ukončil první ročník na medicíně. Ačkoliv si to zatím neuvědomuju, podařilo se mi, minimálně pro mě, splnit sen. Když jsem před rokem nastupoval na školu, mísily se ve mně rozporuplné pocity. Těšil jsem se na nové kamarády, na školu, kterou jsem chtěl studovat a zároveň jsem se obával nového prostředí, poprvé mimo domov, vlastně takové první osamostatnění.

Nevím o nikom, kdo by nechtěl alespoň jednou v životě zažít ten pocit, kdy se cítí jako dospělý, rozhoduje se sám za sebe, má nějaký rozpočet, ze kterého musí vyjít a při tom všem ještě zvládat náročnou školu. Tvrdil jsem ve svých článcích, že medicína rozhodně není nejtěžší školou. Za tím si stále stojím, nicméně ani ne nejlehčí. Když si tak pročítám index, napočítal jsem celkem 17 zápisů (včetně zkoušek a zápočtů) a to mi ještě chybí zápočet z léta z angličtiny a zkouška z toho samého. Nezdá se to a rozhodně to na první pohled nevypadá – v zimě zkouška z chemie a latina a v létě anatomie, biologie a fyzika. K tomu zápočet z histologie a jsme na čísle 17.

To, co dělá medicínu medicínou, je časová zaneprázdněnost, která provází medika celé studium. Je to tak, pokud chceš na medinu, tak počítej s tím, že volného času moc nezůstane. Důležitá je organizace času, kterou je dobré zvládnout, protože zpočátku roku se bude mnohým zdát, že není čas na to ani tamto a už tak podlomená efektivita studia klesá ještě níž. Skoro až k bodu absolutní nuly… tak hluboko ne, ale sám jsem si říkal, že se budu před každou přednáškou z anatomie připravovat a ... ... skutek poněkud utek‘. Byl jsem rád vůbec za to, že jsem stíhal to nejdůležitější.

Dopředu říkám, že v zimě toho moc není, letní semestr je náročnější, protože přibydou testy z histologie, k tomu test ze statistiky a už tak je toho nad hlavu. Mě se celkem podařilo skloubit povinnosti tak, že jsem stíhal během týdne dvakrát třikrát sportovat, nicméně o víkendu jsem se povětšinou učil. Snad proto, abych zvládnul všechny testy napoprvé a nemusel je pak horko těžko opravovat na konci semestru.

Ovšem nemůžu si nechat pro sebe, že v letním semestru jsem byl na akci pouze jednou a to hned někdy kolem 14. 2., pak prostě nebyl čas. Tím ale nechci nikoho strašit, učení je sice hodně, ale intenzivním studiem se dá celkem v pohodě zvládnout. Nemá cenu říkat, že se učit nebudete. Budete a budete šprtat hodně, ale rozhodně nejde o něco, co by nešlo dostat do hlavy. Délka studia je hodně variabilní, někdo dává denně 6-8 hodin, jiný max 2. Já jsem nejspíš průměr, protože jsem tomu dával denně cca 4 hodiny. Vím, že se na to dost lidi ptají, tak je dobré to zmínit, ať pak nemáte pocit, že nějak vybočujete. Rozhodně nedávejte na to, co říkají druzí. Vy si jeďte svoje, každý má své tempo, které je nejlepší.

Rád bych také zdůraznil, že rozhodně nemá cenu nic vzdávat po prvním dílčím neúspěchu! To si prosím zapamatujte a myslete na to. Někdo má problémů víc a někdo míň, jsou situace, které nemůžete ovlivnit, ale přesto poctivou prací a svědomitostí dosáhnete svého. Ještě by se hodilo připsat, že je vhodné být k vyučujícím uctivý, i když daný kantor není obecně oblíbený. Jsou tací, není jich mnoho, ale jistě se s některými setkáte, ať už během prváku nebo později. Důležité je projevit zájem a ono to jde.

Rady starších se vždy hodí a jsou přínosné, ale ne vždy je všechno zlato, co se třpytí. Dávejte si na to bacha a jednejte se zdravým rozumem a nenechejte se vykolejit ani tím, že vás budou strašit. Když vám někdo říká, že na anatomii stačí 14 dnů, berte to s rezervou. To samé, když vám někdo sdělí, že dal ústní fyziku za dva dny. Znovu se opakuju, ale čas potřebný ke studiu je pouze subjektivní záležitostí, někdo dal anatomii za 14 dnů, já se učil pět týdnů. Nejsem rozhodně žádný adept na červený diplom, ale jednoduše jsem potřeboval víc času. Nenechejte se tedy zdeptat druhými, jenom to sráží zbytečně sebevědomí.

Poslední zkoušku, kterou jsem absolvoval, byla fyzika. Předem říkám, že fyzika není něčím, čím bych se chtěl vytahovat před holkama. Fyzice jsem nikdy pořádně nerozuměl, takže i když se říkává, že se na fyzice nevyhazuje, najde se pár šťastlivců, kteří půjdou napotřetí. A to už asi žádná sranda nebude. Já jsem věnoval přípravě skoro dva týdny, sice light, ale i tak jsem o mnohém neměl potuchy, holt chytnout špatnou otázku, tak nevím. Naštěstí mi sedly otázky a já mohl konečně započít prázdniny, které sice nebudou mít skoro tři měsíce, jako mají ti „šťastnější“, ale důležité je, že to mám a je nepodstatné za kolik. Když jsem přišel na termín, tak jsem si říkal, že všichni to budou umět, ale chyba lávky, našli se i tací, kteří si všechny otázky neprošli a bylo jich dost. Jestli to je správné nebo ne, nechám na vás, já to neuznávám, ale je to taky možnost.

Taky se říkává o fyzice, že kluci mají chodit za prof. Kolářovou a holky naopak za prof. Hálkem. Ani náhodou! Před zkouškou jsem se dozvěděl, že v jednom termínu vyhodila prof. Kolářová 15 lidí ze 17! A prof. Hálek mívá také občas své dny. Rozhodně na tyhle řeči nedávejte a soustřeďte se na učení. Jen tak budete mít větší šanci uspět. Prý se taky povídá, že se dá krásně opisovat. Asi jak kdo, já to neumím a zatím jsem to nezkoušel. Asi jsem srab, ale před prof. Kolářovou opisovat nehodlám, vedou se řeči, že chytla jednu holku a pěkně jí sjela, samozřejmě propadlý termín a příště znova. Takové renomé zrovna u ní, nechtěl bych.

Abych ten první rok nějak shrnul. Neděste se. Ale nepodceňujte to. Škola je to náročná, ale hlavně na čas strávený nad knížkama. Pokud jste ochotní věnovat většinu z šesti let studiu, tak prosím. Dveře máte otevřené. Samozřejmě čím více známých, tím lépe a jednodušeji se studuje. Proto navazujte kontakty, buďte společenští – hodně to pomůže. Protože táhnout za jeden provaz se, zejména tady, sakramentsky vyplatí. Prvák je hodně o zvykání si. Na školu, na vysokoškolský život, na učení. Nebudu říkat, že jsem v kuse seděl a šprtal – to nedoporučuji. Našli se i tací, kteří to takto jeli a zkoušky v létě nedávají, protože jsou odvaření. Relaxujte a sportujte, dodržujte zásady duševní hygieny a dobře se stravujte a dopujte vitamíny. Vrátí se vám to. To vám garantuji. Buďte pozitivní nebo se alespoň snažte. Naučte se hledat pozitiva i v maličkostech. Nebuďte na sebe moc přísní, ale dodržujte režim. Motivujte se, věřte si. Pokud jste se dostali na průměr, ještě to nic neznamená, pokud na odvolání, tak stejně tak. Ono to půjde. Všechno jde, ale chce to si věřit.

Držím vám všem pěsti!