Gynekologie a porodnictví 1
Gynda patří mezi státnicové předměty, jejíž rigo nás čeká v šestém ročníku. V páťáku jsme absolvovali tři týdny na gynekologii a cílem tohoto bloku je získání zápočtu za kolokvium - tedy hromadné zkoušení. Na přípravu je vhodné obětovat pár dní, protože ke kolokviu je samozřejmě seznam zkušebních okruhů a tak jde v podstatě o takovou malou zkoušku. Ale nebojte se, v pátém ročníku je gynekologie relativně benigní předmět. Uvidíme, co nám přinese šesťák. Teď ale k náplni gyndy.
Tato stáž je třítýdenní a má jasně daný řád - to je fajn. První týden je přednáškový (stejně jako na ortopedii) a tak strávíte všechen čas v podkrovní knihovně, kde Vám budou lít vědomosti do hlavy trychtýřem:)) Mně nejvíce utkvěl v paměti doktor Kilián - skvělý chlapík se správňáckým strništěm, ke kterému byste jako ženské chtěly jít. Jeho přednáška o patologiích u porodu byla hodně zajímavá a snaha zapojovat nás do přednesu měla něco do sebe. Minimálně jsme nepodřimovali a alespoň dávali trochu pozor. Mimo jiné jsem si občas i něco zapamatoval a tyto vědomosti mi v hlavě utkvěly doposud.
Po tomto vyčerpávajícím martýriu následují dva příjemnější týdny (jak se to vezme, každému chutná něco jiného;). Náplní jsou stáže v ambulanci, zde jednoznačně doporučuji paní doktorku Turkovou. Je to paní před šedesátkou vypadající na čtyřicet, je velice milá, velice ochotná a zároveň inteligentní a vzdělaná ve své profesi. S touto jsme viděli pár gynekologických vyšetření, po kterých jsem s to podstoupit riziko selhání a v průběhu letní praxe si ono vyšetření na nějaké nebohé pacientce sám vyzkoušet.:) Chci tím říct, že dr. Turková nám vše hezky vysvětlila a názorně ukázala, takže pokud budete moct - jděte za ní, je jedním z mála gynekologů, kteří Vám budou chtít něco ukázat. Jinde totiž nestačí ani vlastní snaha a tvrdošíjnost.
V sylabu gynekologie je i Centessimo. Jde o třídenní kurz na starých teoretických ústavech. Místnost je interaktivní, krom zaškolení porodu a gynekologického vyšetření prostřednictvím prezentace a videí, si sami na modelech vyzkoušíte vést porod, vyšetřovat gravidní ženu (vyhmatat plod) a provádět vyšetření per vaginam na modelech s různě vystouplým čípkem (u gravidní) či jinými patologiemi (cysty, mimoděložní těhotenství apod.). Dle mého názoru jedno z nejpřínosnějších cvik z celé stáže na gynekologii. Tuto výuku vede milý pan docent, který pak i zkouší na kolokviu. K tomu jsem šel a byl velice příjemný a benigní. Doporučuji.
Dále jsme viděli pár operací. Za mě šlo o totální endoskopickou hysterektomii, kde se mi podařilo pod vedením pana přednosty Pilky asistovat, takže jsem držel manipulátor, leč blbě a až příliš šetrně, holt jsem cíťa a fyzické násilí mi je prozatím zapovězeno:) a druhým výkonem byla operace intramurálního myomu laparoskopicky za využití technologie 3D. To byla docela sada, protože jsme dostali brýle jako v Premiere Cinemas a koukali jsme na 3D obraz. Operace mě tedy opět uchvátily.
Jak poslední dobou rád říkám, být mladší, s iluzemi a bez spousty koníčků, tak jdu do chíry. Operace jsou hrozně zajímavé, a ačkoliv se může zdát, že jde o rutinu, tak nikdy není slepák jako slepák, otevřená operace je otevřená operace, naproti tomu laparoskopie je zase laparoskopie a celkově chirurgie je úplně jiná medicína než interna kupříkladu. Nemluvě o skutečnosti, že člověk je tvor sadistický a násilnický:)), který potřebuje ventilovat svou naakumulovanou energii a třeba taková ortopka těmto jedincům zcela jistě vyjde vstříc.:)
Mimo operací jsme pozorovali vyšetření na fetální medicíně, kde se díky sonu zjišťoval vývoj plodu, účastnili jsme se vizity na oddělení šestinedělí a na oddělení 17, kde ležely rizikové těhulky. Taktéž jsem potkal na oddělení fyziologických novorozenců paní doktorku Šulákovou, kterou jistě všichni znáte z pořadu Sama doma na ČT1.:) Musím říct, že ve skutečnosti je ještě přitažlivější, sympatičtější a tak nějak menší vzrůstem.:) Škoda, že jsem nedostal autogram. Já, ale především babička by z toho měla velkou radost.
Velkým mínusem, který považuji za nutné zmínit, je čekání. Všude jsme čekali. A dlouho. Vlastně pořád. Chtěli jsme na ambulanci, čekali jsme půl hodiny, hodinu. Potřebovali jsme za pacientkami na oddělení, čekali jsme hodinu, dvě. Přáli jsme si vidět porod, jenž byl také v popisu práce, domluvili jsme si jej, přišli jsme večer a krom čekání nám byl onen výkon zamítnut. Prý šlo o prvorodičku, prý úzkostnou právničku - no a představte si, že byste byli v její kůži a při vašem prvním porodu by na Vás koukali tři cizí lidi - takže nula. Fajn, ale proč nám to dopředu slibovali - že můžeme? Proč po nás pořád chtějí nějakou aktivitu, a když ji projevujeme, tak jsem odmítáni? Proč máme pocit, že jsme v nemocnici navíc a málokdo nás opravdu chce učit a něco nám ukázat? Jistě, kdo chce, tak si dá navíc nějakou službu, tam si třeba zašije párkrát hlavu a ok. Ale není snad fakultní nemocnice fakultní nemocnicí principiálně podhoubím pro nové mladé lékaře? Nemá nás motivovat ve studiu a přístupu k této vznešené profesi? K úctě k lékařskému umění a pacientům - lidem? Nemám z toho ten pocit, protože jakýkoliv malý klíček naděje je nemilosrdně udupán všudypřítomnou byrokracií, přemírou povinností a frustrací z nikdy nekončící šichty, z nekonečného kolotoče vyšetřování a obav, zda si náhodou milí pacienti - klienti nebudou stěžovat na špatný přístup personálu. Ne, v tomto systému já pracovat nechci a nebudu, mám svou představu a nic mi ji nezmění, ani pár tisícovek za služby navíc. Zdraví je jenom jedno a život v tomto kolotoči mi za to všechno nestojí. Půjdu si vlastní cestou, tedy tou svou cestou, kterou si prošlapávám odedávna. Je jasné, že nejdu s proudem, mnohokrát si připadám jak při brodění se řekou při jarním tání, ale ta cesta je má a při pohledu zpět se nemám za co stydět.
Toliko ke gynekologii a možná i trochu obšírněji o ostatních oborech. Doufám, že jsem mladší kolegium příliš nevystresoval, leč jistá míra stresu je pro adaptaci v jakémkoliv cizím prostředí přínosná.:)