Klinická propedeutika 2

    Klinická propedeutika je dalším z "preklinických - klinických" předmětů, které absolvují studenti ve formě stáží na pediatrii a chirurgii. Poprvé se tak podíváte, jak se léčí děti a budete zasvěceni do tajů chirurgie.

    Bohužel realita byla u nás poněkud jiná. Možná proto, že jsme byli první "absolventi" tohoto předmětu, kdo ví. Nicméně především chirurgická část výuky byla velmi špatně zvládnutá, protože se kolikrát stalo, že vyučující přišli pozdě, popřípadě vůbec. Na pacienty jsme se podívali všehovšudy jednou a to je, podle mého názoru, velmi málo.

    Naopak pediatrická část byla vedena velmi pečlivě a odborně. Každou lekci přednášela jiná lékařka a pokaždé jsme se podívali na jiné oddělení. Výuka byla velmi pestrá a má záliba o dětské lékařství vzrostla o notnou dávku. Věřím, že výuka pediatrie v následujících ročnících bude stejně tak plodná.

    Pouze bych měl menší radu mladším kolegům - choďte poctivě do svých hodin a nesnažte se příliš nahrazovat s jinými skupinami - častokrát budete odmítnuti s tím, že kapacita je naplněna.

    Stejně jako v klinické propedeutice 1 a vnitřním lékařství 1 dostanete stážový list a na konci semestru jej zaplněný odevzdáte vyučujícím. Krom tohoto budete muset před Vánocemi absolvovat vědomostní test z chirurgické a pediatrické propedeutiky. Za to dostanete na oplátku zápočet a po novém roce hurá na zkoušku.

    Se zkouškou to je trošičku komplikovanější. Na STAGu se hlásíte k tomu zkoušejícímu, který spadá pod kliniku, jež jste absolvovali v semestru předešlém, tedy na konci letního semestru druhého ročníku. Já byl u dr. Urgeho na druhé interně a tudíž jsem si zvolil zkoušejícího prof. Ehrmanna staršího. Zkouška u této kapacity národní úrovně byla pro mě poctou, nicméně špatně tažené otázky znamenaly těžké zabřednutí v hlubinách neznalostí a tak jsem zkoušku zvládl, jak se říká, s odřenýma ušima. Ale je to tam a nikdo se na to neptá.:)

    Klinická propedeutika 2 je takové menší seznámení s klinickou praxí. Díky zásahu vedení se tak již v preklinické fázi studia dostáváme do styku s opravdovými pacienty a za sebe mohu říci, že tento krok vítám. Vím, že nic nevím a odběr anamnézy není vynikající, ale věřím, že tyto zkušenosti mě (i vás) posunou tím správným směrem.