Pátý semestr

    Další semestr se blíží ke svému konci a já si (pomalu) můžu říct - zvládl jsem to! Mám to za sebou a konečně se můžu naplno věnovat přípravě na zkoušky - 8.1. mě čeká mikra a na přelomu ledna s únorem socko s propkou. 

    Jak ale zhodnotit uplynulý, v pořadí již pátý, semestr? Je to náročné. Hodně. Školy je přehršel a pokud chce žít člověk alespoň trošičku jako jeho vrstevníci, musí tomu dát maximum. Jako nejdůležitější aspekt v cestě za úspěšně uzavřeným semestrem vidím jednoznačně perfektní organizaci času, skvěle vypolstrovanou židli (křeslo, gauč), dostatek exogenních stimulantů (s minimem toxických vlivů) počínaje čokoládou konče kafem (atd.) a v neposlední řadě dostatek odpočinku - tedy především spánku, aktivního relaxu a hlavně - nezapomínat na sociální vazby! Vždy by měl být poblíž člověk, který si vyposlechne naše nářky, nadávky, slovní exkrementy a podobné.

    Třetí ročník je těžký. Problém je, podle mého názoru, především nedostatek času. Čas bude Vaším nepřítelem číslo jedna. Z mého pohledu jsou předměty jako je patologie, patfyz a dokonce i ta mikra (když kupříkladu přednáší pan děkan) velmi obohacující předměty. V mikře se dozvíme, že 9 z 10 buněk v našem těle nejsou naše, ale že se jedná o všemožné parazity, bakterie, ale určitě ne neřády. Nemá cenu se tím zabývat. Jak říkal pan děkan - je potřeba umět s nimi vycházet. Bakterie tady byly před námi, budou tady po nás. V patologii zjišťujeme, jak moc existuje nemocí, že vlastně všechno se může pokazit v našem těle a že neexistuje žádný všelék na spoustu maligních onemocnění. Častokrát jsme bezmocní, dělat se s tím zatím moc nic nedá. Holt, takový je život (a smrt). Přesto lze nalézt na patolce mnoho krásného a především poučného. Patfyz je mému srdci nejbližší, protože vychází z toho všeho, co jsme se za dva roky naučili a hlavně - co je pro mě velice důležité - snaží se odpovědět na otázku - proč? Proč vzniká tohle a tamto, jak, kdy, kde ..? 

    Co mě ale dokáže zaručeně vždy odrovnat na těchto předmětech, je skutečnost, kolik toho vlastně (vůbec) nevím. Nevím vlastně pořádně nic a (jak zmiňoval před rokem jenommedik) závidím lidem, kteří ani neví, co vlastně neví a ani je to netrápí. Nejdůležitější je zmobilizovat síly a snažit se, krůček po krůčku, prokousávat, pěkně den za dnem, vším příkořím, jež nás na cestě (nejen) během třeťáku potkává. Jde to, ale dře to. Přesto ten pocit po každém dílčím úspěchu je úžasný a nezpochybnitelný. 

    Je důležité se radovat z maličkostí. Radujte se z toho, že jste zdraví, že můžete studovat a taky třeba jen tak, že svítí venku sluníčko. Snažte se v sobě hledat co nejvíc pozitivního myšlení a nezabředávat do šedi rutiny. Mě osobně to hodněkrát svádí k úvahám o nesmrtelnosti chrousta (čti prokrastinaci - nemám na mysli jednoho nejmenovaného spolužáka:D) a kolikrát se mně nechce opět a zase usedat ke knížkám. Není se čemu divit, za chvíli to budou tři roky, co jsem spolu se svými spolužáky nastoupil na dlouhou pouť studia medicíny.

    Pokud netrpím retrográdní amnézií s fabulacemi, pak si moc dobře vzpomínám na adaptační kurz a očekávání, která jsem vkládal do studia. Čekal jsem, že to bude náročné a těžké, ale nic, ani tyto řádky, se nevyrovnají vlastní zkušenosti. Jo, kdyby šlo jenom o školu. Častokrát jsou to externí problémy, které se táhnou dlouhou dobu a narušují vzdělávací proces. Z toho důvodu je opravdu nutné zachovávat nadhled a nebrat všechno příliš vážně. Věnujte se škole, ale nejenom jí. Když příjde krize, vězte, že jí překonáte. Když příjde úspěch, oslavujte a mějte z toho radost. Buďte sami sebou.

 

Něco málo k zápočtům:

 

    I když se snažím vážit slov, pořád si myslím, že se ten třeťák dá udělat, ale je pravda, že to stojí hodně úsilí a odříkání. Na druhou stranu co je dneska zadarmo krom finančního poradenství?:D

 

    Mějte se fajn, všem přeji příjemné prožití svátků Vánočních a během zkouškového na mě myslete, časem Vám to v dobrém oplatím:)