Anatomie aktualizovaná
Anatomie je klíčový předmět prvního ročníku. Pro mě byla tím úplně nejtěžším předmětem ze všech. Myslím si, že hlavně proto, že jsem nebyla zvyklá se učit věci nazpaměť. Na gymplu mi vždy stačilo si danou látku dvakrát třikrát přečíst a bylo to. Nazpaměť jsem se učila fakt minimálně. Ovšem přečíst si dvakrát cévy HK a DK opravdu nestačí (alespoň mně ne :).
Ale od začátku :D
Jak v zimním semestru, tak v letním jsem na cvičení docházela k panu doktorovi Machálkovi. Byl velice přísný a student musel vědět opravdu všechno (většinou), aby při zkoušení obstál. Schválně říkám byl, protože pan doktor Machálek bohužel náhle zemřel v červnu roku 2014 :( S ostatními vyučujícími bohužel nemám žádné zkušenosti.
První cviko z anatomie se probírala páteř, takže jednotlivé obratle, spoje na páteři a páteř jako celek. Pan doktor začal na minutu přesně, pozdní příchod (ať už o 10 sekund nebo o dvě minuty) dal velice nelibě najevo pohrdavým pohledem. Po krátkém (opravdu krátkém) představení nám začal vyprávět o všech druzích obratlů, jejich rozdílech apod. Jednotlivé obratle nám také na cviku rozdal, abychom si je mohli samy ohmatat. Na pomoc měl ještě asistenta. Cviko trvalo tři hodiny a pan doktor využil kromě kleine technologishe pauze celý čas. Na konci nám bylo oznámeno, že se příští cviko bude zkoušet. Též nám doporučil půjčit si preparáty v ossariu a studovat a studovat a studovat a ještě jednou studovat.
Protože mi anatomie končila až v 6 večer a jakožto dojíždějící jsem se domů dostala domů úplně vyšťavená o půl osmé, rozhodla jsem se učit až další den. Latinská slovíčka mi problém nedělala, též obratle mi byly jasné. Preparáty v ossariu přesně odpovídaly tomu, co jsem se z Číháka naučila. Ze zkoušení jsem odcházela s Ačkem a říkala si, jak je to super, že to není tak těžký jak všichni říkali. Své první (a jediné Ačko) ze cvika jsem pořádně oslavila :D
No a pak jsem přišla o iluze, následovaly kosti HK a DK, učila jsem se opravdu poctivě, ale stačilo do na D. Ale řekněme dá se. No a pak následovaly cévy a nervy a s tím jsem bojovala. Jednak proto, že to je věc, kterou se člověk opravdu musí naučit nazpaměť a nějaké obkecávání mu nepomůže, jednak snad proto, že hodně mých kamarádů slaví narozky v říjnu, tak jsem víkendy byla buď na oslavách, nebo na brigádě.
Pomalu jsme se blížili k pitevnímu týdnu. To je týden, kdy se normálně neučí, ale celý týden pitváte. Jede se na dvě "směny" a to tuším od sedmi do dvanácti a potom od jedné do šesti. Vyberete si na cviku regio, které chcete pitvat a musíte se vše o něm naučit. Tyto znalosti prověří předpitevka. Předpitevka mi přišla v pohodě, pitevní týden byl horší. Nevím proč, ale opravdu jsem u toho trpěla. Pitvala jsem předloktí. Zatímco ostatní studenti si užívali objevování nových a nových věcí, já se každou chvilku dívala na hodinky, kdy už tomu bude konec. Asi to každý snáší jinak. V zimním semestru na nás byli vyučující opravdu přísní, nezřídka i vyhodili člověka z pitevny. A to buď za ulejvání nebo za nějakou neznalost (zda maličkou nebo hrubou nevím, u doktora Machálka se nevyhazovalo :) Pokud byl student z pitevny vyhozen, musel pitvat s cizinci někdy v létě. Bohužel i takový byli :/
K samotné pitvě je potřeba samozřejmě skalpel. Mně se nejvíce osvědčil ten s výměnnými břity. Ručka stojí kolem 60kš, jeden břit potom 7kč. Potom samozřejmě pinzeta, měla jsem menší i větší. Víc už jsem toho neměla. Někteří kolegové měli i peán nebo nůžky, ale není to nezbytné. Atmosféra na zimní pitevně byla napjatá, vyučující přísní, studenti vystrašení, aby nebyli náhodou vyhozeni. Letní pitevny byly v přátelském duchu. Asi si mysleli, že už jsme zkušení pitevníci, tak jsme měli jistou volnost. Jinak po pitevním týdnu následuje předávání preparátů. To znamená, že obvykle přijde přednosta, zeptá se vás na dvě tři věci z vašeho regia, okomentuje vaši práci a odejde. Proto je dobré si den před předáním ještě jednou projít regio, ať nejste uplně zaskočeni jeho otázkami (jak se stalo mně, protože jsem nic o předávání preparátu nevěděla :D Na závěr bych jen řekla, že opravdu netoužím po kariéře patologa a po zimním pitevním týdnu jsem asi dva týdny jedla jenom zeleninu a ovoce, hlavně žádné maso. Ale každý to snáší jinak :)
Po pitvě následuje popitevka. V zimáku je to úlomek kosti, kterou musíte poznat, a kloub. Následuje tahačka, kdy vám z preparátu tahají různé věcičky a vy opět musíte vědět vše k tomu. V letním je potom lebka, srdce, orgán, tahačka a neuro. Platí to samé - Musíte o tom vědět vše. Mě pan doktor vyhodil v zimáku na úplných banalitách (a to asi vážně, protože to, na co se mě ptal, jsem nenašla v žádné učebnici, a to jsem jich prošla snad 6 :/ Tak jsem si to zopakovala za čtrnáct dní. V létě to bylo o moc horší. Už při přípravě jsem poznala, že pan doktor má opravdu ale opravdu špatnou náladu. Ten den jsem nedala nic. jak já to tehdy obrečela :´( Za dva týdny jsem dala lebku a srdce, za další týden neuro a orgán, tahačku jsem si nechala nakonec a 3.6. jsem měla už popitevku za sebou. V té době sice někteří jich měli i zkoušku z anatomie, ale já byla šťastná jak blecha.
Na zkoušku jsem se přihlásila na 3.7. a vycházely mi na učení dva týdny. Myslela jsem si, že to stíhám, přeci jen většinu jsem musela umět už na popitevku. Ovšem neuro mě skolilo :/ Začala jsem nestíhat, brečet, říkat si, že na to nemám. Bohužel můj přítel mi narovinu řekl, proč jsem na tu školu lezla, když na to nemám. A já kráva tomu uvěřila (omlouvám se za to slovo, ale víc slušně už se nazvat nemůžu). Nechala si propadnout termín, tedy nenapsala test. No a další volný termín byl až 26.8. Berte mě jako odstrašující případ. I když si myslíte, že to nezvládáte, bojujte. Když je na vás neuro moc, učte si chvilku něco jiného, mě se potom oplatilo učit se věci na střídačku (třeba deset otázek z neura, deset z orgánů, deset z kostí, deset cév...) Opravdu mi věřte, že moc dobře vím, jaké to je. Učit se a učit se, nic jiného nedělat, brečet a učit se, myslet na odchod ze školy atd... ALE VY NA TO MÁTE. NEVĚŘTE NIKOMU, ŽE TOMU TAK NENÍ! Ať už to je maminka, tatínek, babička, přítel/kyně, kamarád, soused.. JENOM VY BUDETE DĚLAT ZKOUŠKU, NIKDO JINÝ JI ZA VÁS NEUDĚLÁ. NEVZDÁVEJTE SE, BOJUJTE, I KDYŽ SI MYSLÍTE, ŽE UŽ TO NEZVLÁDÁTE. BOJUJTE A BOJUJTE!!
Druhý pokus jsem měla až 26.8. učila jsem „lehce“ celé prázdniny (lehce cca deset patnáct otázek). Poslední týden jsem si opakovala 40 otázek denně. Hrůza a děs, jela jsem šestnáctky jen s pauzou na oběd. Projela jsem všechny otázky. Ne že bych uměla vše na 100%, ale měla jsem dojem, že opravdu umím. Osudný den se mi podařilo napsat test na 15 bodů, na ústní jsem si vytáhla takovou střední kombinaci. Zkoušel mě pan doktor Kutal. Byl moc hodný, ale doptával se mě na moc věcí, hlavně topografických, a ty jsem opravdu nevěděla. Nakonec se rozhodoval, zda mi dá C nebo D, nakonec řekl, že mám na víc a odcházela jsem s Déčkem. Pocítila jsem úlevu, ale začala se obávat, protože mě čekala ještě ústní fyzika, ale o tom jinde.
Ještě k samotné organizaci zkoušky. Já měla anatomii dvousemestrální a myslím, že tomu tak i zůstane. Nejprve píšete test, maximum je 20 bodů, vám stačí 12. Některé otázky jsou záludné, některé naprosto jasné. Testů jsou různé varianty, našli se termíny, kdy test napsali všichni, ale i takové, kde neúspěšnost byla bohužel obrovská :/ Za sebe můžu říct, že když neumíte vše, připadá vám test těžký přetěžký. Tak tomu bylo u mého prvního pokusu. U druhého pokusu jsem byla naprosto klidná, nevěděla jsem jen dvě otázky, tři jsem si popletla, fakt blbý chyby. Test mi připadal normální.
Když napoprvé nenapíšete test, nic se neděje, nadále máte tři pokusy. Když napodruhé nenapíšete test, propadá vám první termín. Když napotřetí nenapíšete test, propadá vám druhý termín a jdete rovnou na ústní. Když napíšete test, ale nedáte ústní, tak vám jeden pokus propadá, ale příště opakujete jen ústní. Doufám, že se to dá pochopit :D
Na závěr všeho chci jen říct toto - VĚŘTE SI, POKUD SI SAMY VĚŘÍTE, POCTIVĚ SE UČÍTE a máte i trošku štěstí, TAK TO ZVLÁDNETE. HLAVNĚ NIC NEVZDÁVEJTE PŘEDEM!!!
Všem přeji hodně zdaru, štěstí a hlavně pevné nervy :)