Anatomie

Anatomie je předmět kardinální v prvním ročníku. Je pravda, že od ak. roku 2012/2013 již bude anatomie pouze dvousemestrální, tedy stejně jako u zubařů. To znamená všechno, včetně CNS a topografie, bude zkoušeno v létě. Nemyslím si, že je to nemožné, nicméně náš ročník si užívá studium třísemestrální a já osobně jsem za toto rád.
Jak jsem psal výše, hned od první přednášky se jede naostro. Je vhodné si do všech předmětů vytisknout a sledovat sylaby, v nichž člověk vyčte, co ho ten daný týden čeká - nejen na přednášce, ale také na cviku. Přednášky jsou vedeny několika přednášejícími, krom prof. Holibky se tak setkáte s doc. Laichmanem, doktorkou Bezdičkovou a pod. Doporučuji důrazně kreslit si schématka, která přednášející kreslí. Obrázky páně profesorovy jsou názorné a taková os temporale stojí opravdu za to.
Zda chodit na přednášky nebo nechodit - na anatomii doporučuji, minimálně na některé důležité je vhodné si přivstat, i když musím dodat, že já osobně jsem v zimě chodíval pravidelně, nicméně v létě již dost sporadicky (tzn. byl jsem asi na třech) a přesto jsem zkoušku zvládl, stejně jako valná většina mých spolužáků. Proto není strašení na místě, jenom chci říci, že se to hodí. Také úplně nejlepší variantou, aby daný adept zvládl zkoušku, je předčítat si dané přednášené téma dopředu, ať není úplně mimo. Ovšem opět musím dodat, že za sebe - takto jsem za celý rok učinil asi dvakrát - a to z jednoho prostého důvodu - nebyl čas. Respektive JÁ neměl na to čas (nebo náladu?).

Cvičení je velice příjemné zpestření nudného týdne na medině. Mám na mysli cviko z anatomie, které je dvou a půlhodinové a většinou plně nabité. Většina cvičících dává deset až patnáct minut pauzu, ale pan profesor Holibka velice hýří elánem a proto u něj přestávka neexistovala. Bod pro něj!
Samotné cviko probíhá jednoduše - u většiny kantorů se zkouší látka z předcházejícího týdne a následuje výklad, který většinou společně s praktickou částí cvičení bohatě zaplní celý vyhrazený čas. Praktickou částí je myšlena buď demonstrace na pitevně (až později) anebo (zpočátku) hrátky s kostmi, popř. lebkou. Vyjímkou jsou hodiny věnované cévám a nervům, kdy se nikam nejde (většinou) a pouze se šrotí průběhy. Na každé cviko mějte plášť. Hodí se rukavice a pinzeta. V zimě také přezůvky.

Celkově hodnotím cvičení jako přínosná, i když je pravda, že každý týden to bývá tak, že student chodí na cviko jako tabula rasa. Z toho si ale nic nedělejte, to je úplně normální. Všechno se dá zvládnout, nic není nepřekonatelnou překážkou.

U této myšlenky se trochu pozastavíme. Vzhledem k mým rozsáhlým znalostem:P studia na vysokých školách jsem nucen uznat, že ne všude jsou stejní lidi. Je obecně známo, že každý je originál, ale tyto teze necháme filozofům. Chci říci, že jinak se studuje na medicíně a jinak na jakékoliv jiné VŠ. Příjde mi, že na medině jsou z 90% lidi, kteří opravdu chtějí studovat medicínu a mají velký zájem na tom, aby se stali lékaři. Pod tím si můžete představit v podstatě cokoliv. Někdo v tomto studiu vidí jediný možný cíl, jiný vidí v lékařské profesi prestiž, či vidnu velkých prachů. Když to srovnám s mentalitou studentů na jiné VŠ je vidět určitá dravost. A ta je student od studenta různá. Zda je dravost dobrá či špatná vlastnost nechám na vás ostatních.
Já osobně jsem odkojen výchovou stará škola a je otázka do jaké míry se to hodí v dnešní době. Nicméně myslím, že mám na škole hodně známých a mám tedy možnost posoudit kdo a jak se staví ke studiu. Musím říct, že velká většina bere studium hodně (ale opravdu hodně) vážně a zodpovědně. A to je asi dobře. Přesto chci vám, kteří příjdou po nás, zdůraznit, že obecně zažitá fráze - medina, nejtěžší škola ze všech - rozhodně NENÍ pravdivá (minimálně první ročník). Předtím než jsem nastoupil na medicínu, hledal jsem si na internetu spoustu informací a dostkrát jsem se potkal s frází "jsem medik, jsem king, protože dělám nejtěžší školu". Realita je ale zcela jiná! Medina (resp. první rok) není tak těžká jak se zdá. Můžete se setkat s plno spolužáky, kteří vám budou říkat, že to je opravdu těžké, ale je to zcela relativní. Jestli jste ochotni věnovat studiu většinu svého času a budete mít alespoň trochu motivaci studovat a budete "draví" - tak vás nic nerozhází. Rozdíl mezi medicínou a ostatními VŠ vidím zejména v tom, že studujete šest let, skoro každý den a můžete si zapitvat. Jak jsem kdesi četl "medicínu udělá každý člověk (i bez logického myšlení), stačí mít trpělivost a dokola se učit" a "chtěl bych - neznamená nic, chci - všechno".
Takže se toho opravdu nebojte, mozek si rychle přivyká a opravdu se to zvládnout dá. Je to taky jenom škola a když vidím některé lékaře dneska, tak si myslím své. A když vidím některé své spolužáky - kamarády, kteří taky budou jednou lékaři, tak se směju:D Poslední rada - berte to s nadhledem a mějte smysl pro humor.

Další zajímavou devízou anatomie jsou pitevní týdny, které jsou během roku dva - jeden v zimě a druhý v létě. V zimě se pitvá končetina (noha nebo ruka), v létě celé tělo. K pitvám si připravte plášť, skalpel (nejvíce se nám z vlastnich zkušeností vyplatily skalpely s výměnnou čepelí, které jsou krásně ostré a tkání pronikají jako nůž máslem a ještě lépe). Nezapomenout na rukavice, kterých je plno variant - i alergici si příjdou na své. Nezapomenout na přezůvky. Pitvá se dopoledne nebo odpoledne. Vždy po pěti hodinách čistého času, vč. přestávky.
Vzhledem k tomu, že za sebe mě pitvání hodně bavilo a celkově jsem trávil desítky hodin na pitevně, vidím tuto součást předmětu anatomie jako rozhodně prospěšnou a přínosnou.

K pitvám budete připuštěni až po absolvování předpitevného pohovoru, což je menší zkoušení vaším vedoucím cvičení pouze na vámi zvolenou oblast pitvání (regio).

Předpitevka je sranda, popitevka už ne zas tak moc. Při popitevním pohovoru se vás totiž může zkoušející zeptat na cokoliv ze všech regií. Popitevní pohovor se skládá ze tří částí: zkoušení na kost/kloub/v létě na lebku - druhá část je popis svalu/orgánu a nakonec poznávačka - v zimě poznávání svalů/cév/nervů, v létě to samé plus

všechno ostatní. Samozřejmě všechna tato zkoušení se hodnotí známkou, na kterou se při zkoušce občas přihlíží. A je důležité složit tyto popitevky neboť jsou důležitou součástí zápočtu!

Co se týče volby cvičícího - opět radím, abyste se nenechali nikým zviklat - žádný vyučující není lepší nebo horší. Traduje se plno fám - že ten/ta nic nenaučí, že onen je moc přísný, ale že hodně naučí. NE! Pokud se sami nenaučíte, ani sebelepší cvičící vám to do hlavy nenalije, takže je opravdu jedno ke komu budete docházet.

Tímto tedy bořím zažité iluze a doufám, že se budu setkávat stále méně častěji s podobnými nesmysly.

Zkouška je zajímavá. Aby vás vůbec připustili k tomuto slavnostnímu aktu (nezapomenout smoking, v nejhorším sako z tanečních/svateb/pohřbů/maturit) musíte splnit - zimní a letní popitevní pohovor! Mít 100% účast na cvičení a (jak u koho můžete mít/nesmíte Fko z průběžného zkoušení během roku - o tom se informujte u svého cvičícího). Ke zkoušce se hodí nastudovat všechny tři Čiháky, hodí se i nějaký anatomický atlas (Netter, Sobotta, Sinělnikov, dobrá je stránka www.atlascloveka.upol.cz), dále Feneisův anatomický slovník a já jako doplňkovou četbu doporučuji kombinaci Grima (1, 3, 5) a Petrovického (super vysvětlené cévy).
Samotná zkouška probíhá následovně; příjdete ráno (cca na sedm, sedm třicet) a píšete test, který musíte splnit na minimálně 12 bodů (max je 20). V testu hledáte buď správnou nebo nesprávnou odpověď. Naštěstí není vícečetná odpověď. Občas je záludný (dvojí negace) a to proto, že jej s nejlepším svědomím vytvořil MUDr. Machálek. Po testu se jde na ústní zkoušení, což znamená vytáhnutí kartičky s kombinací tří otázek a čas na rozepsání. Poté budete volání jednotlivými examinátory. Já byl u dr. Kutala a zkoušení bylo velice příjemné.

Ještě k organizaci zkoušky - pokud nedáte napoprvé test - termín nepropadá. Pokud nedáte napodruhé test, propadne vám první termín, poté (tedy napotřetí) jdete již na ústní část. V případě, že nedáte ústní část, tak vám propadá druhý termín a na třetí termín jdete již před komisi.
Pokud dáte test napoprvé, ale nepovede se vám ústní, propadá vám první termín, ale napodruhé již jdete pouze na část ústní, neboť test již máte uznaný.
Zkoušející jsou většinou k vám naklonění, ví, že anatomie je extrémně rozsáhlá, a v případě, že vidí, že si nemůžete vzpomenout, tak vás nakopnou. Pokud ale těch nakopávání bude hodně, mohou s vámi ztratit trpělivost. Proto buďte bdělí a učte se. Co je také důležité si uvědomit - na anatomii se příliš nevyhazuje! A to z prostého důvodu - pokud na to nemáte, odpadnete během roku, pokud na to nemáte, ale sebevědomí vám nedovolí to vzdát, tak se může stát, že po druhém nepovedeném pokusu to už vzdáte, ale opakuji - na samotné zkoušce se příliš nevyhazuje.

A délka přípravy na zkoušku? Cca tři týdny.

Na závěr snad jen malé subjektivní hodnocení předmětu. Anatomie je krásná. Rok s ní uteče velice rychle, až si neuvědomíte, jak vás pohltí. V září začíná škola, naráz zimní pitvy, pak prostudované Vánoce, letní pitvy a naráz konec. Hodně to letí. Jestli to je dobře nebo ne, usoudí každý sám. Přesto na anatomii (tedy na ty dva semestry) vzpomínám rád. Proces sebevzdělávání mě totiž hodně naplňuje. Nejhorší ale je, že po skoro dvou měsících od zkoušky v podstatě nic nevím. A klidně to přiznám. Nepatřím totiž rozhodně mezi žádné bedny - a že se pár takových na škole najde! Valnou většinu ale tvoří lidi s kapacitou normální a nadřou se stejně, ne-li ještě víc jak vy. A o tom je tato škola - hlavně o trpělivosti. Štěstí zimňovat nebudu, protože sám na něj nevěřím. Nicméně - učte se!