Přijímací řízení

Když jsem si podával přihlášku na lékařskou fakultu do Olomouce, ještě jsem netušil, jak budou přijímací zkoušky vypadat. Hned v úvodu by bylo dobré zdůraznit, že jsem nešel na průměr (což je jednou z možností), ale poctivě jsem si prošel přijímacím řízením. U toho průměru je dobré zmínit, že v Olomouci se bere oficiálně do průměru 1,20, nicméně do našeho ročníku se přijímalo do 1,1.

Vzhledem k faktu, že můj studijní průměr se zdaleka nepřibližoval ani 1,20 byla mi doručena pozvánka k přijímačkám. Na tuto možnost jsem byl vcelku připraven a proto v polovině června, roku 11 jsem naklusal směr Velká poslouchárna. Nutno dodat, že v Olomouci jsem byl poprvé – nezúčastnil jsem se ani Dne otevřených dveří, který ovšem vřele doporučuji. Je fajn projít se po fakultě, dodá to motivaci a chuť se dostat právě do Olomouce – to je cílem celé akce. Jakožto jednoznačný přívrženec Olomoucké fakulty doporučuji právě tuto školu, protože nabízí velice příjemné studijní prostředí, hodné a ochotné zaměstnance (včetně uklízeček a paní na vrátnici) a samozřejmě mnoho příležitostí k zábavě (bez jakéhokoliv cynického zabarvení). Jak jsem psal i v jiných článcích – vždy jde o organizaci času a zanedbávat své kamarády není správné. Myslím, že je zbytečné opět zdůrazňovat, jak moc je důležitá spolupráce při studiu. Čím více lidí táhne za jeden provaz (správným směrem), tím větší je pravděpodobnost úspěchu. A tak pořád dále, krok za krokem stát se lékařem.

Ještě něco ze vzpomínek na den D, kdy jsem přijel vlakem do Olomouce. Pamatuji se, že byl horký letní den, když jsem vystupoval z nádražní haly, nevěda kterým směrem se vydat. Slunce mě příjemně hřálo a teplý vítr předznamenával nádherný den. Nastoupil jsem tedy na tramvaj a vydal se směr fakultní nemocnice. Cestou jsem projížděl kolem historického centra a už tento letmý kontakt s městem ve mně zanechal velice příjemnou vzpomínku. Při výstupu na zastávce Flóra jsem zazmatkoval, neboť jsem přesně nevěděl kudy ke škole. Tu jsem oslovil pána kolem šedesáti let a poprosil jej, zda by mi ukázal cestu. Toho času byla ulice od Flóry ke křižovatce pod školou v rekonstrukci a tak se mnou milý pejskař šel až pod školu. Z tohoto setkání jsem byl opravdu nadšen, neboť přívětivost místních domorodců byla nadmíru příjemná. Rozloučil jsem se s Olomoučanem a ten mi ještě popřál, mnoho úspěchů při skládání zkoušky. S dobrou náladou jsem si to vykračoval ke škole a už netrpělivě očekával, co mě bude čekat. Před rokem se ještě nepracovalo na nové budově a ani podzemní parkoviště neexistovalo. Pod školou bylo ještě to původní a tak jsem si sedl na pankejtl a dal si svačinu, abych se posílil. Měl jsem ještě čas, protože můj termín byl až odpolední, tedy ve 13 hodin. Abych si zkrátil dlouhou chvíli, opakoval jsem si něco málo vzorečků do fyziky a chemie. Poté jsem se ještě prošel po areálu nemocnice a pomalu se odebíral ke škole.

Při vstupu do budovy jsem cítil menší mrazení a pomalu na mě dopadla velká dávka zodpovědnosti. Jsem tady, abych dokázal, že na to mám. S touto a podobnými motivačními větami jsem vstoupil do levé horní poslouchárny a usadil se na místo. Při přijímačkách byly zaplněny všechny tři poslouchárny. Horní dvě malé i spodní velká. Já měl to štěstí, že u nás hlídala toho času ještě neznámá Mgr. Nováčková, budoucí lektorka Latiny a terminologie. Zajímavá byla organizace, která vypadala asi takto. Nejprve jsme přišli do poslouchárny a byli jsme tázáni na občanský průkaz a pozvánku, poté nám bylo sděleno, že si máme dát tašky, kabelky a aktovky podél lavic na schody, maximálně pití s sebou a kalkulačku (!). Pak jsme opět vystoupili z lavic a podle jmen jsme byli usazování přesně podle jejich určení. K tomu jsme dostali arch s papírem na výsledky, kde se zaškrtávaly křížky a samotné testy z biologie, chemie a fyziky. Po usazení a základních informacích nám byl odstartován čas, který čítal 4 hodiny čistého času bez přestávky s poznámkou, že jako budoucí lékaři budeme muset při operacích vydržet několik více hodin bez pauzy. Tolik na začátek.

Samotný test se tedy skládal ze tří předmětů, přičemž každý z nich obsahoval 50 otázek typu mnohačetného výběru. Celkem tedy bylo možné získat 210 bodů. V našem ročníku se dostávali lidi na odvolání i kolem 500. místa, což tento rok nebylo – nejhorší umístění na odvolání bylo kolem 300. místa. Očividně řízená redukce.

K testům – biologie obsahovala otázky týkající se zejména člověka (genetika, organologie, somatologie) a říše zvířat. Otázku týkající se rostlinek si nevybavuji. Chemie byla o poznání těžší, obsahovala spoustu doplňovaček v rámci reakcí organických sloučenin, znát názvy, tabulka prvků, anorganická chemie, základy biochemie (sacharidy, lipidy, AMK) a jednoduché příklady na výpočet molární hmotnosti, látkového množství, … Fyzika mě přišla celkem jednoduchá a to podotýkám, nejsem fyzik. Otázky byly kladeny opravdu jasně a zřetelně a na žádné chytáky jsem nepřišel. K výpočtům stačila jednoduchá kalkulačka. Kde se hrabou přijímačky z HK.

Abych nastínil přibližný obsah toho, co lze čekat na přijímačkách, odkazuji vás na zelenou brožurku, která byla k dispozici na Dni otevřených dveří a dá se sehnat bez problémů. Jsou v ní modelové příklady, dokonce některé se přímo objevily v testech. Dále doporučuji rychlokurz fyziky a chemie přímo z Olomouce a 2000 otázek z biologie. Znovu opakuji – nesetkal jsem se s žádným chytákem. Ty můžete čekat v Brně nebo Hradci. Zejména Hradec má přijímačky postavené na úplně jiné úrovni. Tím nechci shazovat přijímačky v Olomouci, jen tam mají poněkud jinačí styl.

Na toaletu se může, ale komplikuje to situaci. Ještě bych měl připomínku k (ne)větranosti poslouchárny – bylo tam děsné vedro, a to přestože byla všechna okna otevřena dokořán. Prostě typická studijní atmosféra. Vím, že potom, co jsem opustil místnost, jsem se musel převléknout. Tak moc jsem se soustředil na to, abych toho zvládnul co nejvíc. Na propocené košile a šaty si zvykejte, příjdou náročnější zkoušky.

Výsledky se objevily cca 7 - 10 dní po přijímačkách na internetu, kde mají celkem přehledný systém. Stejně tam se zřizuje onlajn přihláška. S tímto systémem jsem neměl nejmenší problém. Po opuštění školy na mě doléhal pocit, že jsem toho tolik nevěděl a kdovíco ještě. Taky jsem sledoval mnoho adeptů, kteří diskutovali s rodiči. Trošku mě mrzelo, že pojedu sám domů, ale přesto jsem měl dobrou náladu z atmosféry a prostředí. Celkově bych hodnotil organizaci jako velmi dobrou.

Po přijetí mě přišel dopis k zápisu, který jsem absolvoval na konci srpna. K zápisu bylo potřeba 400 kč (za zápis a imatrikulaci) a poté 200,- za ISIC kartu. Ten probíhal na studijním, na Náměstí Hrdinů, taková růžová budova to je.

Když toto všechno absolvujete, obdržíte nabídku zúčastnit se adaptačního kurzu, který jsem absolvoval a jednoznačně jej doporučuji! Trvá cca 3 dny, dozvíte se plno informací, projdete si školu a areál FNO, najíte se v závodní jídelně nemocnice (výborně) a seznámíte se se spolužáky. Tím získáte velkou výhodu při nástupu do školy. A nemusíte se bát, mezi organizátory jsou samí nadšení medici, mimo jiné i mí spolužáci, kteří se na vás moc těší. Abych nezapomněl, poslední večer vás čeká karneval v Učku a ten rozhodně stojí za to!