Otázky a odpovědi
Nedávno mě napadlo, že bych mohl na stránky publikovat anonymně několik dotazů, které mi přišly mailem nebo na FB. Na všechny jsem se snažil odpovídat tak, abych v nikom zároveň nevzbuzoval přehnaný optimismus, ale abych ani nikoho zbytečně neodrazoval. Myslím, že by Vám mohly pomoct při rozhodování, zda zkusit či nezkusit studium na medicíně. Samozřejmě, co může říkat člověk po teprve dvou letech studia? Minimálně to, že přes veškerou snahu vloženou do šprtání a stovky hodin strávených nad knihami, mě stále neopustila touha pokračovat dál.
Dotazy
Dotaz 1
Ahoj:)
Dotaz 2
Dobrý den , četl jsem vaše stránky a chci vás poprosit o radu . Dcera půjde nyní z 9 třídy ( průměr známek 1,2 - neučíse ) a chtěla by se studovat medicínu . Nikdo nám zatím neporadil co bude lepší , jestli jí přihlasit na gymnázium , nebo na zdravotnické lyceum . Já jsem pro lyceum , manželka pro gymnázium . Jaká by byla podle vás lepší cesta ? Děkuji za váš čas a případnou radu .
Odpověď:
Dobrý den,
především bych vám chtěl říct, že při nástupu na medicínu, kdy nás bylo 238, se nás ptali, aby zvedli ruce ti, kdo jsou z gymnázia. Upřímně řečeno, gymnazistů bylo 99%. I já jsem z osmiletého gymnázia a přestože úroveň je škola od školy velice odlišná, domnívám se, že zvolit všeobecné gymnázium je rozumnější varianta.
Ze zdravotnických lyceí, či zdravotnických SŠ začalo pár studentů a doposud je s námi snad jeden dva, ti zbylí to vzdali nebo byli vyhozeni během prvního ročníku. Realita je taková, že na gymnáziu, přestože všeobecně úroveň klesá, stále naučí studenta mnohem více než na jiné škole. Neříkám, že všechna lycea jsou špatná, ani že všechna gymnázia připraví dostatečně na medicínu, vždy je to o přístupu jednotlivce a jeho motivaci. Znám jednoho, nyní již lékaře, který studoval jakousi obchodní akademii, a přesto to dotáhl na titul MUDr. Ale je to pouze vyjímka, která potvrzuje pravidlo.
Dotaz 3
Dobrý den, v nedávné době jsem jako 16 letý student gymnázia (Od září sextán) zauvažoval, jakým směrem bych se chtěl ubírat a jakou školu za tři roky jít. Vždycky mě zajímala biologie, včetně člověka, ve škole jsem se jí, respektive ještě stále, učím víc pro sebe, než jen pro jedničku z testu. Napadla mě tedy medicína a v souvislosti s hledáním informací jsem objevil Vaši stránku. Pročetl jsem si některé studijní materiály prvního ročníku a nestačil jsem zírat. Buď je to z části způsobené tím, že jsem si v životě k latině ani nepřičichl, nebo na to koukají všichni stejně a je to jen o tom, naučit se vše nazpaměť. Věřte, že se v tomhle ohledu dost nerad chválím, ale myslím, že inteligenčně na tom nejsem zas tak špatně, nicméně abych si na druhou stranu trochu ubral, tak mým největším problémem je právě slabší paměť. Pár desítek německých slovíček u mě vždycky vyžadují hodinu usilovného přemýšlení a po testu nakonec stejně 2/3 zapomenu. A to je důvod, proč Vám píši, abych se zeptal, jestli je paměť opravdu takovým stěžejním předpokladem pro studium medicíny, tedy, jestli má středně až méně pracovitý člověk s horší pamětí, ale zato se zájmem, šanci školu dostudovat. Nechci si zkazit život výběrem školy, na kterou nemám, tedy samozřejmě v případě, že bych se na ni dostal, což je co jsem slyšel taky pořádný životní test. Děkuji.
Odpověď:
Ahoj sextáne,
musím se přiznat, že upřímně obdivuji tvůj zájem, již teď, v šestnácti, o tvou budoucnost. Málokdo přemýšlí v tak útlém věku, co by rád dělal a co by ho mohlo bavit. Přiznám se, že mě také vždy přitahovala medicína a mnohé jsem si četl mimo rámec SŠ učiva, ale především jsem byl na gymnáziu celkem flákač, když vezmu v potaz mé spolužačky (holky především). Ty už systematicky od kvinty/prváku jely na vyznamenání, aby se pak mohly přímo dostat na medinu. Je také dost těch, kteří mají v rodině lékaře a tudíž jaksi trochu měli nalinkovanou budoucnost. Je sice pár lékařů - rodičů, kteří nedoporučují svým dětem, aby absolvovaly tak náročnou školu jakou medicína bezesporu je, ale převážná většina moc dobře ví, že ten, kdo tuto školu dodělá, má práci na 99% jistou, zejména v dnešní nejisté době, bude se mít celkem dobře (později hodně dobře na poměry společnosti) a v neposlední řadě nikdy (by neměl) zakrnět, protože medicína je krásná (a složitá) věda, jenž se neustále vyvíjí. Mé působení na gymplu nebylo nikterak korunováno kdovíjakými hvězdnými výsledky. Učil jsem se, až když jsem musel, nic moc navíc jsem nedělal, měl jsem kamarády a s nimi společné zájmy - fotbal, PC hry a podobně, takže jsem neměl potřebu se honit za samými jedničkami. Žil jsem v relativním klidu a užíval si. Dneska to vidím trochu jinak - nejspíše bych se více zaměřil na trojkombinaci Ch, Bi, Fy. Bohužel mě maximálně bavila biologie a to bylo všechno. Takže když to vezmu se vším všudy, tak jsem také nebyl kdovíjaký pracant a ani paměť jsem si nevybudoval kdovíjak dobrou.
Medicína, především první tři roky, jsou hodně o biflování, ale můžeš mi věřit, že i já to nějak zvládám - jednou lépe, podruhé hůře, ale nejdůležitější je zájem a snaha. Pak se překoná všechno. Píle a pracovitost je také třeba, ale to přijde samo, jak se do toho dostaneš a začne tě to bavit.
Máš ještě dost času, užívej si SŠ života a když budeš mít občas chvilky, kdy budeš přemýšlet nad tím co dělat, tak se zkus zamyslet, co ti ve škole jde a třeba to bude právě medicína, kterou si časem vybereš. Za sebe tuto školu doporučuji, protože je zajímavá a poté i práce je naplňující. A konec konců se budeš mít i celkem dobře.
Ještě nakonec mého povídání ti chci poděkovat za podporu mých stránek, dělám je právě pro lidi jako jsi ty, protože mám zájem, aby povědomí o medicíně nebylo jenom "samé šprtání, žádný život", ale aby přitáhlo co nejvíce mladých lidí. Mně se na medině moc líbí a mám pocit, že konečně v životě dělám to, co chci, že nejsem nikým svazován a omezován a že všechno, co dělám, dělám pro sebe. Všechny překážky mě posilují a pevně věřím v to, že jednou ze mě bude lékař, dobrý lékař, který tu bude pro druhé.