Otázky a odpovědi

Nedávno mě napadlo, že bych mohl na stránky publikovat anonymně několik dotazů, které mi přišly mailem nebo na FB. Na všechny jsem se snažil odpovídat tak, abych v nikom zároveň nevzbuzoval přehnaný optimismus, ale abych ani nikoho zbytečně neodrazoval. Myslím, že by Vám mohly pomoct při rozhodování, zda zkusit či nezkusit studium na medicíně. Samozřejmě, co může říkat člověk po teprve dvou letech studia? Minimálně to, že přes veškerou snahu vloženou do šprtání a stovky hodin strávených nad knihami, mě stále neopustila touha pokračovat dál. 

 

Dotazy

Dotaz 1

Ahoj:)

Dnes som nahodne hodila do googlu heslo zivot medika a vyhodilo mi Tvoj blog, ktory ma naozaj zaujal.Totiz nastupujem do prvaku v Olomouci ale neviem sa rozhodnut ze ci mam ist na zuby alebo na lekarstvo.Vzdy som chcela ist na medicinu ale ked som si vypisala minusy a plusy pre oba obory , vysli mi zuby ako lepsia buducnost hlavne co sa rodiny a povolania tyka.Chcela by som sa Ta spytat na Tvoj subjektivny nazor kedze tento tyzden mam zapis na oba obory , hori mi za ritou a neviem sa rozhodnut:(
Dakujem pekne
 
Odpověď:
 
Ahoj budoucí kolegyně!:)
Předem bych ti chtěl pogratulovat, že sis vybrala Olomouc! Je to nejlepší město, co znám a fakulta je podle mě (samozřejmě) ta nejlepší v čr:) 
Ale abych se vrátil k tvému dotazu. Já sám osobně ti nemůžu říct takhle narovinu, co bych ti doporučoval, abys zvolila, a proto jsem tvůj mail konzultoval se svým kamarádem zubařem, který jde teď do posledního ročníku. Shodli jsme se na tomto: Když bys chtěla založit co nejdříve rodinu, tzn. přepokládám, chtěla bys mít nějaké (nejlépe své) děti, pak bychom jednoznačně doporučovali zubařinu. A to proto, že již během prváku a poté během celého studia si na zubařině užiješ praxi, o které se ti na všeo ani nesní. I když je fakt, že my měli už od letňáku praxi v nemocnici, ale přecejenom je to hodně takové ořezané a v podstatě nic nevíš. Naopak jako zubař budeš v prváku pracovat na modelech a již od druhého ročníku na pacientech! A samozřejmě - po studiu, které má pět let, budeš kvalifikovaný zubař se všímvšudy, budeš si moci rozjet vlastní praxi a narozdíl od lékaře všeobecného směru nebudeš muset absolvovat (minimálně) tříletou atestaci. To znamená, že pokud ti je 18-19 let, ve 24 budeš hotová zubařka a zfleku si budeš moci zařizovat rodinu. Oproti tomu na medině budeš hotová ve 25 a minimálně do 28-29 let budeš dělat přípravu na atestaci a až potom tedy budeš opravdově kvalifikovaný lékař ve svém oboru.
 
Je potřeba nad tímto zapřemýšlet. Samozřejmě, že jsou případy, kdy některé studentky porodily během studia, ale určitě ti to nedoporučuji. Studium je hodně náročné a intenzivní a tak čas, který ušetříš určitě raději investuješ do sebe a svého relaxu. Uvidíš sama;)
 
 
Nevýhodou u zubařiny je v podstatě jediná cesta, která vede po škole a to je ke křeslu. Jakožto zubař si nemůžeš zas tak moc vybírat a nejspíš budeš po zbytek života trhat zuby, či jakkoliv jinak se angažovat v dutině ústní. Naopak jako lékařka si budeš moci zvolit, zda budeš chtít pracovat s pacienty, či ve výzkumu v labině nebo například vyučovat na fakultě. Těch možností je opravdu hodně a oproti zubárně je výběr mnohem větší. 
Výhodou u zubárny je fakt, že tě během studia v podstatě nevylijou, což u všeo hrozí minimálně v prváku pro cca 30-40 lidí, pak už maximálně opakovat ročník, ale i tak jsou to určitě větší nervy jak na zubařině. I můj kamarád zubař upřímně říká, že jejich zkoušky nejsou zas tak náročné oproti těm našim. Takové preklinické předměty jsou na zubním lékařství brány dost obecně a spíše se zaměřují na hlavu, lebku, zuby a pod.
 
Co se týče kolektivu, tak se nedá zas tak úplně říct, kde je lepší nebo horší. Vždy záleží na lidech a skupinách, které se vytvoří. Někdo je samotář, jiný si najde kamarády a s nimi tráví čas ať už při nějaké zájmové činnosti nebo třeba na nějaké chodbovici;) Studuje se hodně a to zejména v prváku, pokud máš dril ze střední, tak budeš v pohodě, pokud jsi flákala školu jako třeba já, pak si to pořádně vydřeš a vysedíš:) Ale po čase se na to dá zvyknout a je to záliba a koníček. Příjde ti, že spousta věcí kolem nejsou tak zajímavé jako samotné studium. To říkám upřímně.

 

Dotaz 2

Dobrý den , četl jsem vaše stránky a chci vás poprosit o radu . Dcera půjde nyní z 9 třídy ( průměr známek 1,2 - neučíse ) a chtěla by se studovat medicínu . Nikdo nám zatím neporadil co bude lepší , jestli jí přihlasit na gymnázium , nebo na zdravotnické lyceum . Já jsem pro lyceum , manželka pro gymnázium . Jaká by byla podle vás lepší cesta ? Děkuji za váš čas a případnou radu .

 

Odpověď:

Dobrý den,

především bych vám chtěl říct, že při nástupu na medicínu, kdy nás bylo 238, se nás ptali, aby zvedli ruce ti, kdo jsou z gymnázia. Upřímně řečeno, gymnazistů bylo 99%. I já jsem z osmiletého gymnázia a přestože úroveň je škola od školy velice odlišná, domnívám se, že zvolit všeobecné gymnázium je rozumnější varianta.

Ze zdravotnických lyceí, či zdravotnických SŠ začalo pár studentů a doposud je s námi snad jeden dva, ti zbylí to vzdali nebo byli vyhozeni během prvního ročníku. Realita je taková, že na gymnáziu, přestože všeobecně úroveň klesá, stále naučí studenta mnohem více než na jiné škole. Neříkám, že všechna lycea jsou špatná, ani že všechna gymnázia připraví dostatečně na medicínu, vždy je to o přístupu jednotlivce a jeho motivaci. Znám jednoho, nyní již lékaře, který studoval jakousi obchodní akademii, a přesto to dotáhl na titul MUDr. Ale je to pouze vyjímka, která potvrzuje pravidlo.

Dotaz 3

Dobrý den, v nedávné době jsem jako 16 letý student gymnázia (Od září sextán) zauvažoval, jakým směrem bych se chtěl ubírat a jakou školu za tři roky jít. Vždycky mě zajímala biologie, včetně člověka, ve škole jsem se jí, respektive ještě stále, učím víc pro sebe, než jen pro jedničku z testu. Napadla mě tedy medicína a v souvislosti s hledáním informací jsem objevil Vaši stránku. Pročetl jsem si některé studijní materiály prvního ročníku a nestačil jsem zírat. Buď je to z části způsobené tím, že jsem si v životě k latině ani nepřičichl, nebo na to koukají všichni stejně a je to jen o tom, naučit se vše nazpaměť. Věřte, že se v tomhle ohledu dost nerad chválím, ale myslím, že inteligenčně na tom nejsem zas tak špatně, nicméně abych si na druhou stranu trochu ubral, tak mým největším problémem je právě slabší paměť. Pár desítek německých slovíček u mě vždycky vyžadují hodinu usilovného přemýšlení a po testu nakonec stejně 2/3 zapomenu. A to je důvod, proč Vám píši, abych se zeptal, jestli je paměť opravdu takovým stěžejním předpokladem pro studium medicíny, tedy, jestli má středně až méně pracovitý člověk s horší pamětí, ale zato se zájmem, šanci školu dostudovat. Nechci si zkazit život výběrem školy, na kterou nemám, tedy samozřejmě v případě, že bych se na ni dostal, což je co jsem slyšel taky pořádný životní test. Děkuji.

 

Odpověď:

Ahoj sextáne,

musím se přiznat, že upřímně obdivuji tvůj zájem, již teď, v šestnácti, o tvou budoucnost. Málokdo přemýšlí v tak útlém věku, co by rád dělal a co by ho mohlo bavit. Přiznám se, že mě také vždy přitahovala medicína a mnohé jsem si četl mimo rámec SŠ učiva, ale především jsem byl na gymnáziu celkem flákač, když vezmu v potaz mé spolužačky (holky především). Ty už systematicky od kvinty/prváku jely na vyznamenání, aby se pak mohly přímo dostat na medinu. Je také dost těch, kteří mají v rodině lékaře a tudíž jaksi trochu měli nalinkovanou budoucnost. Je sice pár lékařů - rodičů, kteří nedoporučují svým dětem, aby absolvovaly tak náročnou školu jakou medicína bezesporu je, ale převážná většina moc dobře ví, že ten, kdo tuto školu dodělá, má práci na 99% jistou, zejména v dnešní nejisté době, bude se mít celkem dobře (později hodně dobře na poměry společnosti) a v neposlední řadě nikdy (by neměl) zakrnět, protože medicína je krásná (a složitá) věda, jenž se neustále vyvíjí. Mé působení na gymplu nebylo nikterak korunováno kdovíjakými hvězdnými výsledky. Učil jsem se, až když jsem musel, nic moc navíc jsem nedělal, měl jsem kamarády a s nimi společné zájmy - fotbal, PC hry a podobně, takže jsem neměl potřebu se honit za samými jedničkami. Žil jsem v relativním klidu a užíval si. Dneska to vidím trochu jinak - nejspíše bych se více zaměřil na trojkombinaci Ch, Bi, Fy. Bohužel mě maximálně bavila biologie a to bylo všechno. Takže když to vezmu se vším všudy, tak jsem také nebyl kdovíjaký pracant a ani paměť jsem si nevybudoval kdovíjak dobrou.

Medicína, především první tři roky, jsou hodně o biflování, ale můžeš mi věřit, že i já to nějak zvládám - jednou lépe, podruhé hůře, ale nejdůležitější je zájem a snaha. Pak se překoná všechno. Píle a pracovitost je také třeba, ale to přijde samo, jak se do toho dostaneš a začne tě to bavit.

Máš ještě dost času, užívej si SŠ života a když budeš mít občas chvilky, kdy budeš přemýšlet nad tím co dělat, tak se zkus zamyslet, co ti ve škole jde a třeba to bude právě medicína, kterou si časem vybereš. Za sebe tuto školu doporučuji, protože je zajímavá a poté i práce je naplňující. A konec konců se budeš mít i celkem dobře.

Ještě nakonec mého povídání ti chci poděkovat za podporu mých stránek, dělám je právě pro lidi jako jsi ty, protože mám zájem, aby povědomí o medicíně nebylo jenom "samé šprtání, žádný život", ale aby přitáhlo co nejvíce mladých lidí. Mně se na medině moc líbí a mám pocit, že konečně v životě dělám to, co chci, že nejsem nikým svazován a omezován a že všechno, co dělám, dělám pro sebe. Všechny překážky mě posilují a pevně věřím v to, že jednou ze mě bude lékař, dobrý lékař, který tu bude pro druhé.