Myslíte si, že se dá medicína vystudovat i po třicítce? Nebo bude člověk považován i spolužáky za totálního exota? Mám za sebou jeden ročník před téměř patnácti lety, z mladické debility a pod vlivem rodiny jsem odešla studovat humanitní obor (který byl zcela o ničem, leč zpět jsem se vrátit nemohla kvůli rodině), kde nyní pracuji, v těchto pseudovědách trpím jako pes. Nehledě na lidi, moje krevní skupina humaniťáci nikdy nebudou. Teď mám stejně studovat doktoráty v humanitě, které mi jsou totálně proti srsti (pořád dokola ty samé nesmysly, humanitní obory bych jako studium na VŠ úplně zrušila, to má být hobby, s vědou to nemá společného opravdu nic - v momentě, kdy máte srovnání, tak si rvete vlasy, už si je rvu skoro deset let) Tak si říkám, že než studovat doktoráty v pavědách, které člověk nenávidí, jestli se nevrátit k původnímu. Jenže věk je tady, všechno dobré zapomenuto. Máte mezi sebou všeobecné lékařství/zuby i nějaké postarší spolužáky?